tam všěchna srdcem bieše, tu kdež jejie mistr byl, ač nevěděla, kde j’ přěbyl Hrad. 30ᵇ; často zlodějě oběšují, ač jistiny při něm nenalezují Vít. 45a; ač sě sláma ztroskoce, však zrno ostane celo ŠtítBud. 180; ač umučenie Kristovo od otcě bylo zjednáno, však dobrovolně od ňeho (Krista) bylo přijato Kruml. 56ᵇ; múdrý veverek, ač malý, královi těch slov pochválí NRada 1439; ač i syn i duch svátý jest stvořitel, ale však přidává se tuto stvořenie otci HusE. 1, 13; ačež sem mezi vámi býval často, však (přece) zablúdil sem jednú KabK. 28ᵃ; ačiž licet SlovKlem. 3b.
ale.
Z a a le. Bývá ve své větě zpravidla na místě prvém; zřídka na místě druhém, a to zejména v překladech za lat. autem, tedy patrně vlivem cizim.
Připojuje ve smyslu odporovacím sed, autem, aber, sondern. Na př.: ijedna netvárnost, ale budú ľudé podobni andělóm HomOp. 154ᵃ; jež (tělo) jest pohrebeno, ale jest vzkriešeno Kunh. 149ᵃ; ne ten je pirvý, ale jenž jest nábožného života Túl. 28ᵇ; Ľubušě nic neotpovědě, ale valný snem zapovědě DalHr. 3; přijimajě tiché, ale ponižijě hřiešné humilians autem ŽWittb. 131, 18; (komonstvo) kopie majě neruzené barbú od cinobra vzatú, ale vlastně rudú, zlatú AlxH. 3, 37 ; jie (ženy helmbrechtné) tu snad vóči pochválí někdo; a potom o ní nic dobrého nepovědie, ale něčím ť ji i přitvořie Štít. uč. 57ᵃ; když tvé srdce netoliko dobrovolno, ale lakomo jest umřieti za bližnieho Kruml. 227ᵇ; Tomáš viery neměl, ale vida tělestně člověka, boha věrú vyznal HusE. 1, 4; ona ť jest sobě volna, já ť sem ale vězeň tvój Tkadl. 6ᵃ. – Význam odporovací je sesílen v ale-všako, ale-však sed tamen, verumtamen. Na př.: všickni okolo ňeho stachu, ale všako ti najblíže, požité rytieřstvo, jiže vši zemskú věc (opráviechu) AlxV. 328; dobřě je umyslil tako, ale však sě sta jinako t. 1445; (ty, světe) ochoten jsi na počatce, ale však velmi (na)krátcě t. 1944; ale však sě nepřiblížie verumtamen non approximabunt ŽWittb. 31, 6; líto mi, Jezukriste, tebe, ale však rač to naplniti, pro ňež atd. Hrad. 80ᵃ; kto jest tento, jmaje obraz jako králóv, ale však sluhy zavrženého naplněn hanby? Štít. ř. 165ᵃ; oni přijeti odpověděli (odřekli) jsú, ale však přijeli jsú Pulk. 125ᵇ; (Ježíš, tázán, sluší-li daň dávati císaři) ni kteréž strany nepoložil jest zjevně, ale však jest odpověděl tak, že nemohli jsú mieti z řeči, by křivdu ciesaři neb jim učinil HusE. 2, 400; ale však za věrné pravi vám verumtamen dico vobis Koř. Mat. 26, 64. – Rovněž sesílen jest význam odporovaci v ale-brže, ale-brž sed potius, vlastně sed citius; na př.: aby žádný (z čeledi) neřekl v závisti: »proč on jest pán mój?«, ale brž to věz, že velím kratší cěstu mají do nebes poddaní jiným, nežli atd. Štít. uč. 63ᵃ; ale brže krále vzývati budú regem potius invocabunt Pror. Isa.34, 12; (člověk hříšníka) nemá pro požitek tělestný milovati, ale brž v nenávisti mieti HusE. 1, 150;
