ande
Z a-onde – et illic. Na př.: když to uzřě filota, že proti j’mu mdlé ta rota, ande krvaví jdu potoci, hna tam AlxV. 1682; rozumějí se tu protivy místní: rota proti jmu, rota, proti níž Filota bojoval a která již umdlévala, a ande = et illic, t. na bojišti místo jiné, kde bojoval Neguzar a kde krvaví jdú potoci. – Spojuje věty nejprve souřadně; spojení to béře se pak za podřadné, a ande vtiskuje se ve význam spojky podřadicí = kdežto, kterak, ježto, když. V dokladech není vždy zřetelno, které pojetí kde jest. Na př.: Alexander tu řěč slyšě, ande posel mluvi tišě, káza atd. AlxV. 1057; tak mi sě uda uzřieti, ande sě takto prosvieti, jakžto když bude z hromu blesk t. 882; (Alexander) uzřě, ande silné řěky, z nich teče široce voda t. 690; nejedna (paní) své čstnosti želé, ande jí pojíti velé, kdežto jiej viděti vraha t. 1887; vzdycháše vól všeliký, ande nenie kto jím ořě t. 2235; kto má tako světlá zraky, by mohl ty cěsty poznati ande s(ě) každá potratí? t. 16; v takém stojiece ohromě, ande na všě strany lomie rucě AlxH. 5, 30 (v AlxV. 1905 je za to: kdežto atd.); (Darius) sedí sám svých stanóv střěha, ande j’ho každý pobiehá AlxBM. 7, 23; vezřě ten (uzdravený) na své tělo, ande jako sniežek bielo Hrad. 22ᵃ; tehdy Giezus, ande mrká, vende v tu zahradu vecě t. 79ᵇ; však na to očima hlédáš, ande ť na tvého milého syna Jezukrista židovské starosty nevražie ML. 90ᵃ
ani.
Z a-ni = et non, neque, nec, auch-nicht. Spojuje souřadně a záporně. A to jednak členy větné druhu stejného, t. podměty, přísudky atd., když jich ve větě jest po několika, jednak věty; a bývá tu ani buď jen při členech připojovaných, anebo také při členech prvních, ke kterým jiné se připojuji. Na př.: nijeden hrad tak nesnaden ani město jest dobyti AlxM. 1, 6; že mu ižádná hróza ani zlá mysl móž překážěti Alb. 104ᵇ; abych já ani náměstkové moji toho zapierali Pulk. 143ᵃ; já (osel) ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni NRada 998 atp., v. jiné doklady v § 388 ; – ani-ž, v. rovněž v § 388: aniž-by, germanismus, assonancí podle něm. ohne dass. v. BartRuk. 1.
ati, ať.
Z a a enklit. ti (dat. zájm. 2. os.), jako as, asi, z a a enklitic. si (dat. zájm. zvrat.). Význam původní byl a-ti =et tibi, ergo tibi: dat. ti klesal z významu reálního ve formální, t. zv. ethický, a ze znění plného v kratší ť: nýnie-li tě lén slyšeti, a ti budu vyprávěti AlxV. 716 et tibi narrabo, narrabo igitur.
Význam souřadicí jeví se také v neumělých překladech za lat. et: sudi mě, hospodine, ať sě nenaveseliují et non supergaudeant ŽWittb. 34, 24; ať poznajú et cognoscant t. 82, 19; rozum daj mi, ať živ budu et vivam
