nerozhněval Brig. 120; když kto z milosti pravdy bojí se poctivosti dlužné svému milému neukázati ŠtítBud. 80; varujte se, aby (vy) nevstupovali na horu Ol. Exod. 19, 12; strachujme se, aby nás smrt nepochvatla ROlB. 113ᵃ (proti tomu: strachujme se, aby nás smrt pochvatla JeronMus. 114ᵇ, text stejný); bojím se, abyste se neuchýlili od sprostnosti Br., Zikm. Skl. 431.
Vazby tyto jsou obecně známy též v jazycích jiných a vznikly přechodem parataxe v hypotaxi, v. Mikl. Neg. 344 a Synt. 177. Ve větách způsobu tohoto bylo původně složení souřadné, smyslem asi = »hříchové brání, dobré nemá přijíti«, »kéž se neuchýlíte od sprostnosti, bojím se za vás o to«; věty neobsáhaly se, negace věty druhé nebyla tedy alterována významem věty prvé; ale časem způsob myšlení měnil se a přecházel od parataxe k hypotaxi; v pojetí hypotaktickém však věta řídící obsáhá větu podřízenou; v příkladech našich věta negativní jest obsáhána pojmy bránění, obavy ap., a tím více méně alteruje se její záporný význam; následek toho jest jakási nejistota a zdánlivá nelogičnost smyslu, a podle toho i rozdílná někdy vazba, říká se na př. způsobem starým: hřiechové brání, aby dobré k nám nepřišlo, a způsobem domněle logickým řeklo by se: hříchové brání, aby dobré k nám přišlo. Srov. uvedený doklad z JeronMus.
4. Záporem zřizuje se ve slovanštině též komparace, v. Mikl. Neg. 346 a Synt. 180. V komparaci »múdrost jest dražši než sbožie« Alb. 23 jest proti větě kladné s komparativem položen podmět jiný s ne (než = ne-že); smysl vlastní tedy jest: moudrost jest dražší, nikoli zboží; ale výraz původem svým odporovací dostal pozdějším pojetím význam srovnávací a než vtlačeno tu do významu »quam«. Srov. v § 190 č. 2 c).
Spojení takové může býti nejen při komparativu, ale i mimo komparativ. Sem patří lit. auga vaikai nė girio medžei rostou děti jako v lese stromy atp., Schleicher Lit. Gramm. 331, kdež nė z významu záporového přešlo ve význam srovnávací; skr. adah śrejas na idam illud melius quam hoc, vlastně non hoc. Mikl. 1. c. Z téže vazby vysvětluje Miklosich také ruskou antithesi, Synt. 179. V č. pak patří sem staré spojování vět způsobem »ne α… a(ž) ß«; smysl spojení toho vlastní jest: »nevykonalo se α, a stalo se (dálo se) ß«, nebo »nevykoná se α, a stane se (díti se bude) ß«; v pojetí však pozdějším přirovnávají se k sobě děje α a ß v příčině některé, zejména vzhledem k času, v němž se sbíhají, a výraz »ne α… až ß« dostává tím význam nový: jak, když, sotva že se vykonalo α …, hned, už stalo se (dálo se) ß«.
Příklady těchto vazeb stč. jsou několikeré.
Ne(ž)… až… Na př.: nezapěje kokot, až mé zapříš třikrát Krist. 90ᵃ, než zapěje, už zapřeš; ješče řeči nebieše dokonala, až sě jiej tu andél zjěvi Kat. 90; pak na vévodu sami nesměli jíti, až musili pomoci dobytí DalC. 135ᵃ; než sú dopadli rokle, až sú jě pochopili lvové Pror. Dan. 6, 24;
