a také v překladě nestejně bychom totéž všeho vyjádřili: sieht nichts gerne, hat nicht alles gegeben. Podle toho mohla býti tedy i ve stč. táž některá věta psaná, na př. věta »člověk liknavý všeho nečiní rád«, a míti význam dvojí: nic nečiní rád, anebo: ne všeho rád činí; aby pak byl zřetelný význam ten anebo onen, toho v řeči zajisté dosahovalo se rozdílným přízvukem větným, podle obdoby nč. asi přízvukem : »člověk všȅho nèčiní rád« = nč. nic nečiní rád, a »člověk všèho nȅčiní rád« = nč. činí rád něco, ale ne všecko.
395. Úhrn.
Ze všeho podává se nám následující úhrn.
V jazyce jest negace kvalitativní a kvantitativní; ve formě větné: člověk nevie I, a nikto vie II.
Původně stačila pro zápor každá z nich sama, stačila negace kvalitativní pro případy své všecky, ve kterých později musí býti negace složitá, jako na př. stč. každý nevie, nč. nikdo neví; a stačila negace kvantitativní rovněž tak pro všecky případy své, t.j. když ve větě byl výraz kvantitativní a byl záporný, bylo sloveso bez záporu, na př. nikto vie atd.
Vedle toho vyvíjela se a přibyla časem negace složitá (nikto nevie III). Vznik a počátek svůj vzala ze snahy, sesíliti negaci jednoduchou. Časem pak rozšířila se tou měrou, že usus pozdější v jistých případech ani nedopouští bývalých způsobu prostých (I a II). Změna ta vykonala se záhy; příklady způsobu nikto vie, stsl. nikъto vêstъ atp. vyskytují se jenom v textech starých, příklady pak způsobu každý nevie nemo seit nalézají se v hojnosti dostatečné jenom ve stč., vedle obojích pak vládne již v týchže textech starých také způsob složitý nikto nevie, nikъto ne vêstъ. V tomto způsobu nově přibylém složeny jsou dva zápory ne a ni, které jsou disparátní a proto nemohou se obsáhati a rušiti, ale ovšem mohou se sesilovati a vskutku se sesilují.
Když ovládl způsob složitý III (nikto nevie), pojaty jsou do něho věty starého způsobu II žádný nevie quilibet nescit atp., tímto pak pojetím zbaveno slovo žádný svého významu kladného a vtlačeno ve význam záporný (= nullus); týmž postupem vzato kladné i kto, i který za záporné nikto, i- za ni-.
396. Podoby některých jazyků jiných.
Poměry podobné, jako v negaci slovanské, nalézají se také v některých jazycích jiných. Ukáži toho několik přikladův.
I. V litevštině jsou pro zápor slovce dvě, ne a nei; místo nei bývá obměnou hláskovou në. Obě shoduji se se slovans. ne a ni.
