vlivem německým; srov. sthněm. ni êo, nio, nêo, střhněm. nie = nikdy, nikoliv (v. Hahn, mhd. Gramm.³ § 444). Při tom je pozoruhodno, že i obě nářečí lužická mají výrazy střídné: hluž. nje a dluž. nê (= nikoliv, něm. nein), rozdílné od záporu kvalitativního za ne, něm. nicht, který zni hluž. ňe a dluž. ňe nebo ňa (Mikl. 4, 185).
390. Způsob III: zápor děje se slovci ne a ni pospolu.
1. Způsobem tímto popírá se kvale (skrze ne) i kvantum (skrze ni); to z výkladů předcházejících samo se vysvětluje.
2. Způsobem tímto mnohdy nejen se popírá, ale nad to klade se i opak (skrze ne). Na př. ve větě „neradím nikomu zavazovati se sliby“ není význam jen záporný (neradím = zdržuji se razeni) nýbrž i opakokladný (= radím, aby se nikdo sliby nezavazoval).
3. Zápory ne a ni se ruší, když se obsáhají. Na př. ve výrazích jednotlivých mimo větu: nenic nonnihil = něco: nijeden nekatolík = vesměs katolíci. Ve větě pak může se někdy pomocí přízvuku větného sestrojiti spojeni takové, že ne a ni se obsáhají a ruší; na př. když proti výroku „nìkdo tu nebyl“ nemo aderat namítne se: „nikdo tu nȅbyl“, s důrazem zvláštním na ne-, a s významem = nemo non aderat. Všelikých však příkladů těchto a takových, kde by se zápory ne a ni rušily, velice jest pořídku, a na všech viděti jest schválnost a strojenost k tomu čelící, aby se ne a ni obsáhaly. Zpravidla však zápory ne a ni se neruší. Jest to zvláštnost jazyků slovanských, mající podoby tu a tam i v jazycích jiných, kde též slovce záporná se hromadí a přece se neruší. Zvláštnost tato rozmanitě se vykládá. Seznam výkladů takových podává Mikl. Neg. 360 a Synt. 192: negace prvá prý ohlašuje, že přijde věta negativní; negace druhá prý obnovuje v paměti prvou; negace opakuje se prý pleonasticky a pleonasmus se usazuje; při nihil video jest prý i děj vlastně non video; atd. Podle jiného zase mínění při záporném přísudku prý popírají se spolu všichni členové věty, „alle (Satzglieder) finden nicht statt, weil das Praedicat nicht stattfindet“ Koch, Histor. Gramm, der engl. Spr. II2 § 582. Vyvrátili tyto výklady bylo by snadno, ale nechceme se tím zde zabývati. Nám z toho, co jsme o negaci si vyložili, podává se i výklad pro zvláštnost tuto: zápory ne a ni zpravidla se neruší, poněvadž se neobsáhají, a zpravidla (t. mimo několik příkladů nahoře vytčených a schválně strojených) se neobsáhají, poněvadž jsou disparátní, ježto prvým popírá se kvalita, druhým kvantita. Neruší se ani spojené a hromaděné ni, na př. nikak já nikdy nepójdu za muž Kat. 22; každé ovšem popírá kvantitu, ale každé v jiném smyslu (nikak – co do způsobu, nikdy – co do času), a jsou to tedy opět zápory disparátní, nemohou se obsáhati a proto se i neruší. A nejen že se neruší vespolek ni a ni, ni a ne, nýbrž i sesiluji se.
