Způsob tento vyskýlá se
a) při výrazích jednotlivých a mimo větu, na př. nenič, kdež ne a ni se ruší;
b) v záporné větě, a to zpravidla nebo často v češtině nové i staré a ve slovanštině veškeré tam, kde vedle záporného slovesa jest u podmětě nebo v některém členu rozvíjecím (v předmětě, doplňku, přívlastku, přísloveč. určení) výraz významu kvantitativního; způsob I nebo II bývá tu mnohdy ovšem také, zvláště v jazyce starém, jak bylo ukazováno nahoře, ale většinou, hledíme-li ku případům všem, bývá zde způsob III.
Příkladů není mnoho třeba: ničímž zlým nevinný (jest) Hrad. 54ᵃ; to je nikdy neslýcháno Pass. 51; nikte nevie AlxBM. 1ᵃ; nem jest nelzě nikame t. 1ᵇ; juž bě trub nic neslyšěti AlxV. 1536; jakž mi sě nezdá nikake t. 891; zlí ničs nejmajú na nebʼu Túl. 12ᵇ; nelbaj nice na to Jid. 109; nižádný úraz nýnie (nenie) nalezen na ňem Pror. 117ᵇ; ani otec ani matka nebývá při křtu ŠtítV. 314; ani boha ani lidí se nebojí Trist. 115; sprostný člověk ani ústy ani skutky nikomu neuškodí Alb. 30ᵇ; já ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni NRada 998; nikdy nižádné zlosti neučinil Trist. 4; z ničehéhož sem tebe nikdy nevinil t. 22; aby ho nikterýž nepřietel nikda nejímal Pass. 357; upadl v jámu, z kteréž nikoli nemohl vyjíti GestaBř. 104ᵇ; nikterak nedovolím Us. nč.; atd. Příklady z jiných jazyků slovanských v. u Miklosiche Neg. 352–354 a 356–361.
Věty ničehož mi sě nedostane atp. mají význam jiný v jazyce nynějším a jiný ve starém. Nyní rozumíme jim podle způsobu III, ničeho se mi nedostane = nichts wird mir zuteil werden. Ale v češtině staré, kdy podle způsobu II se říkalo všeho mi sě nedostane = omnia mihi deerunt, znamenalo ničehož mi sě nedostane – nihil mihi deerit; na př.: ničehož mi sě nedostane ŽWittb. 22, 1 a ŽPod. t.; podobně stpol. v Žalt. Florianském tamt.: niczs mi nedostone (sic), Vulg. nihil mihi deerit; v ňemž (v bohu) sě ničse nedostává, ale všecko mu zóstává Kat. 116; (ve vlastech asijských) jest bohatstvo všaké…, nic sě v nich nedostává, jimž živa člověčie hlava AlxV. 618.
391. Zápor se sesiluje.
Sesílen jest zápor ve způsobu III proti I a II, v nikto nevie proti člověk nevie a nikto vie. Ale i mimo to jsou ještě jiné způsoby sesilovací.
Především stupňování záporu opakováním, násobením a stupňováním záporných výrazů; na př.: ne a ne! nechtěl a nechtěl! nic a nic! nikdo a nikdo! nikde nic! pranikdo, zhola nikdo, zhola nic, na prosto nic, pranic, prachnic atd.
Jiný způsob sesilováni v tom záléží, že z celku, který má býti popřen, vyjme se nějaký dílec ceny minimální a ten se popírá (srov.
