jakž takž pomysliti jeho převeliké dóstojenstvie t. 104ᵃ (obmysliti = cele pochopiti, oppos. proti »jakž takž pomysliti«); neb ač jest zlý kněz, ale kostel jest svátý a on jako sluha kostelní obětuje tu obět kostelním přikázáním; nye brž samého boha přikázáním t. 156ᵇ.
Ku příkladům těm připomenouti jest, že ve Štít. ř. a ve Štít. uč. psané nye nemůže se čísti ný- nebo ni-, nýbrž jenom ňe nebo ně neb nie. Jedno z těchto čtení máme vybrati. Pro ňe není pravděpodobnosti. Zbývá nám tedy volba mezi krátkým ně a dlouhým nie. Volba jest nejista. Volím dlouhé nie pro rozdíl od ně- v někto, někdy atp. (ačkoliv i toto bývá psáno dlouze: nijekdy Alxp. 14, nijekoliko t. 8, nijektery t. 65, nijekomu t. 46, nijeiaké kořenie t. 2 a j., avšak Alxp. není text v této příčině dosti přísný), a připomínám ještě, že jiný, musejní rukopis má nee, kde Štít. uč. má nye, v. ŠtítE. 324.
Podle sděl. p. Duška čte se nie často v Lún.; na př.: a nie menie Lún. list. 1597.
2. Jde o význam tohoto slovce.
Ve většině pŕíkladův uvedených dostali bychom smysl dobrý, kdybychom za nie položili slovce významu adversativního positivního, a podle toho mohlo by se zdáti, že nie jest = immo, ba právě, ba naopak, či spíše atp. Avšak výkladu takovému protiví se příklad náš první: »ne každý ť, nye zielo kto i z nábožných bude takým ohňem plápolali« (Štít. ř. 193ᵇ); zde je zřejmo, že »nye« má význam negativní. A poněvadž týž význam (negativní a při tom adversativní) hodí se i do příkladův ostatních, proto beru nie za slovce záporné.
Další otázka je, jaký je zápor v nie, kvalitativní (= ne), či kvantitativní (= ni)? V příkladech nahoře uvedených vyjdeme jak tak s výkladem obojím, nie nejeví se tu u významu obojakém. Ale významem vlastním a původním je trvám přece jen zápor kvantitativní, poněvadž v příkladech uvedených výklad ze záporu kvalitativního jen potud se hodí, pokud i ni, nikoli atp. popírají též kvalitu. Na př. ve větě prvé »ne každý ť, nye zielo kto« = »ne každý, ni mnohý« (zielo kto = mnoho který, oppos. málo kto, málo který); »… ni mnohý« je pro praxi ovšem tolikéž co »nemnohý«, avšak zápor v ni není proto kvalitativní; zápor kvalitativní, který se zde znamená, jest jen nepřímá konsekvence, která z popření kvantitativního vyplývá, a kdybych kladl proto nie = ne, soudil bych jen podle významu nepřímého. Podobně i v příkladech ostatních mohu položiti kvalitativní ne za nie jen potud, pokud i nikoli. A v tom jest trvám svědectví bezpečné, že nie znamenalo zápor vlastně kvantitativní.
Původ slovce toho není znám. Snad je to hlásková obměna z ni; výrazy adverbiální měnívají se způsobem zvláštním a jinde, na př. u tvarů flektovaných, neobvyklým. Snad stala se tu obměna hlásková
