ŠtítV. 194; chceme-li nebyti v počtu marných Štít. ř. 204ᵃ; (člověk) chce-li nezahynúti na věky ChelčPost. 241ᵃ; pak-li chceš viece k súdu nejezditi VšehJ. 111; chce-li o pohon svój nepřijíti t. 53; chce-li toho potom nelitovati t. 287; – (kdo se zpovídá), má nepronositi na druhého Štít. uč. 135ᵃ; měl s’ mu to nedávat BartD. 1, 166; měl s’ tam nechodit tamt.; – toho móž člověk nerozprávěti na zpovědi Štít. uč. 130b; móžeš hojemstvie nebrati VšehJ. 64; takoví se póhonové mohú nevysvědčovati t. 46; mohł s’ mi toho neposíłat BartD. 1, 166; mohła s’ mi toho nedělat tamt.; – rač nám nejmieti za chlúbu Kat. 6; chceš-li rád pevnému domu, rač od dřievie nedělati NRada 1654; rač zlých nemilovati t. 781; rač nemeškati t. 747; rač se toho nedáliti t. 105; račiž, kněže, poslŭchati a mně neporokovati Hrad. 144b.
Při čieti je způsob oboji, nepočnu tbáti i počnu netbati; na př.: on na to nepočě tbáti, by se chtěl hřiecha pokáti Hrad. 142ᵃ; – (Kateřina) po světě poče netúžici Kat. 62; tak sě počě hlava umrlcova nehýbati Pass. 296.
Při smieti (osměliti se): stč. nesměju dostáti… nč. osmělím se nedostáti; na př.: když by pohnaný nesměl práva dostáti Řádpz. 22.
9. Ve výrazich, kde na finitním tvaru slovesa značícího mnění, znamenání závisí věta neb infinitiv; na př.: (Radislav) nemně (part.), by sě směl (Václav) brániti DalJ. 28 proti rkp. Z: mně, by se nesměl brániti; (Neklana) s koně nikdy neklati vidiechu DalJ. 17 z rkp. Ff.
10. Když se zápor týká několika pojmů vyslovených souřadně, bývá ne někdy jen při prvém z nich. Na př.: v ten čas bez města budieše, by sě lépe nedomněli a s králem příměřie vzeli AlxV. 2135 (nč. taktéž, nebo ne opakováno: kdyby se byli nedomněli a přiměří nevzali); hospodář svým sluhám ukruten nebuď i své ženě Štít. uč. 54ᵃ; léní ť jest, ktož je ne tbavý a snažen svého dobrého ŠtítV. 123.
384. Ve stč. často bývá způsob I. (pouze ne), kde zvyk nč. žádá způsobu III. (ne-, a při tom ni-, nebo jiný výraz pro zápor kvantitativní); na př.: stč. vše nebylo ztraceno = nč. nic nebylo ztraceno ; stč. i kúska chleba mu nepodali = nč. ani kouska chleba mu nepodali.
V češtině pozdější a nové, a podobně v slovanských jazycích jiných, vyslovuje se zápor způsobem III. zpravidla a skoro vždycky tenkrát, když vedle záporného slovesa jest podmětem nebo členem některým rozvíjecím výraz významu kvantitativního: jinými slovy: když vedle slovesa s ne- jest u podmětě, předmětě (doplňku), přívlastku, nebo v příslovečném určení výraz, jenž má význam kvantitativní, na př. slovo každý, všechen, jeden (u významu neurč. ullus, aliquis), kdo(koliv), co(koliv), kdy(koliv) atd. V jazyce stč. bývá v těchto případech často
