Stč. člověk dětí ni domu vzpomene, t. j. jsou dva členové souřadní, druhý z nich má při sobě ni a sloveso kladné, tedy způsob II; člen první výrazem zvláštním popřen nění a zápornost vztahuje se i na něj jenom smyslem. V č. nové je za to způsob III, anebo I spolu se III. Na př.: (člověk) děti ni domu spomene AlxV. 597 (nč. nevzpomene ani dětí ani domu, nevzpomene dětí ani domu); sobě ni nám odpočine AlxH. 10, 8; dne ni noci přěstanúce t. 8, 37; na hřiech ani hanbu tbąje NRada 1129; že mu ižádná hróza ani zlá mysl móž přěkážěti Alb. 104ᵇ; (MMagdalena) na svú sestru ani na svého bratra Lazařě počě tbáti Pass. 333; abych nikdy já ani náměstkové moji toho zapierali Pulk. 143ᵃ.
389. Stč. nie.
1. Slovce toto, psáno nye, jest mi známo v následujících příkladech (skoro vesměs u Štítného, a to jeden ze Štít. ř., ostatní ze Štít. uč.): a veď nekaždý ť, nye zielo kto i z nábožných bude takým ohňem plápolati Štít. ř. 193b; tak řkú ti hřiešní, když s toho súdu do pekla pojdú, nye i na súdu jsúc své peklo ponesú s sebú Štít. uč. 16ᵃ; také ť jest buoh té nečistoty, ješto odjímá panenskú celost, v nebesiech nechtěl jmieti… Nye v ráji nechtěl jest buoh té nečistotě t. 42ᵃ; a také protiv tomu nemluví kostel, nye má za to, že Josef pěstún také jest panenské čistoty byl t. 42ᵃ; vídáme často, že (vdovy) s dobrým statkem jdúc za druhé muže, bývají v hoři i mužie jim nepomohú. Nye, skrze muže bývají v hoři t. 49ᵃ ; nic jim to nebude užitečno, ač s těmi v pekle budú, s nimiž sú hřešili. Nye hóře jim bude, že zvláště budú se proto mrzeti, že jeden pro druhého tak hoře došel t. 112ᵇ; hlédaj, svátý Jan křstitel kaký byl svatý, avšak umřev nemohl do nebes. Nye by byla umřela svatá královna matka božie dříve, než jest Kristus dal své tělo v obět, nebyla by mohla viděti boha t. 116b ; byl-li by kto poprzňen té noci přeludem tělesným, nye, ač by i bez hřiecha ta poskvrna přišla náhodú, já nerazi přistúpiti k té svátosti (t. j. ku přijímáni) t. 123ᵇ; třetie má zpověd býti jen proto, aby buoh odpustil. Nye aby kněz odpustil boží mocí ty hřiechy t. 135ᵇ; pak bude bóh mstíti a snad tieže, nye bez snadu tieže t. 146ᵃ; nenie ji (smrti) mrzek starý a nad mladým se také neslituje. Nye pravdu řkúc, velím jich potře dříve, než dojdú starosti t. 150ᵃ; právě jako by některý hospodář bohobojný jměl sluhu nebohobojného a když by kázal jemu, aby rozdal almužnu, pro to li by ta almužna nebyla vzácná, že ji rozdává zlý sluha? Nye věru nic! poňovadž dobrý přikázal ji dávati úmyslem dobrým, z toho úmyslu dobrého vždy je vzácná t. 157ᵃ; druzí pak (mnichové) menší, ješto nemají náděje, by k úřadóm přišli, také hromazdie, aby měli co propiti aneb zač přiezní leckakýchs sobě dobývati. Nye brž snad proto zajdú v ty marnosti, že jsú nachovali peněz t. 74ᵇ; sluhy neb rytieřstvo pomáhajíc jemu (svému pánu ve válce) nebudú křivi, nye brž křivi by byli nepomáhajíc jemu t. 92ᵇ; aby srdce mohlo obmysliti, nye brž
