padl na zemiu věz bez čísla, rozdřěl rúcho LAl. b (= velice, hrozně…); odtud bezčíslý: u bezčíslém zřiezení světa Krist. 7ᵃ; – zač koli boha prosieše, beze všie chvíle to obdržieše (= hned) Otc. 113ᵇ; – beztak, mor., = ohnedem, v. § 290 č. 7 a;
A jest bez A = existence něčeho vzala konec: v ten čas bez města budieše, by sě (obyvatelé jeho) nedomněli a s králem přiměřie vzěli AlxV. 2134 a AlxVíd. tamt. (= bylo by bývalo po městě, veta po městě); v ten čas budieše bez ňeho (Filoty), by nebylo otcě jeho AlxV. 1632; však jest již bez ňeho DivVít. A. 8 (= je mrtev, Kristus na kříži); pak-li sě jie (nemocné macechy) dotknu, bez nie bude GestaBř. 3ᵃ, dotknu-li se jí, bez ní bude extra se erit GestaKl. 4, v tu dobu bez nie (Zloby, personif.) bieše Baw. 34; bude beze mne pro strach Hanuš Ostersp. (z rkp. XV stol.), neuzřím-li syna mého, beze mně (sic) bude Jeron. 121ᵇ; nč. jsem bez sebe (= bez vědomí, srov. nemocný není při sobě); –
pak-li nebude chtieti tvá milost bez toho býti NRada 99, bez toho nenie, by jiej (Kateřiny) dobře nechovali Kat. v. 2658, obávám se, jestliže jest se do truhly déšť dostal, jakož bez toho bejti nemůže, poněvadž tak hrubě a stále pršelo… ŽerKat. 284; odtud adv. beztoho-, však beztoho lidé nebozí nevědí, odkud co vzíti HolŠternb. 148.
4. Opakováno: bez mého beze všeho zaslúženie Modl. 29ᵇ.
295. Bliz.
1. Bliz je původně subst. blizъ (kmene -ů), propinquitas, Nähe. Dochováno ve výrazích adverbiálních o-blizu, obliz = v blízkosti, na blízku. Akk. bliz pův. blizъ, kladený v určení příslovečném, klesl v adverb. bliz = blízko, prope, nahe, matené někdy s kompt. blíže a měněné podle toho v blíz, blíž a blíže. Srov. Slovn. I, 66 sl.
2. Ve výraze bliz čeho, s gen., bliz béře se za předložku: tu bliz sebe stáchu dvojě vojě AlxH. 4, 27; juž bliz sebe stáchu AlxV. 1281; (Maria) uzřě dva anděly bliz sebe Hrad. 31ᵇ; (císař) káza všem svým rádcém, což jich bliz sebe vědieše, k sobě sě přibrati Kat. v. 1402; (mužie) bliz jich (dívek) hrad postavili chtiechu DalC. 11; když Radislav bliz knězě Václava bieše t. 28; (král) hrad bliz Míšně postavi t. 50; jakž bliz uostrova biechu Pass. 339; ijednoho stvořenie tělo nenie tak bliz boha jako mé Brig. F. 43ᵇ; bliz bojúcích jeho prope timentes eum ŽWittb. 84, 10.
296. Dle.
1. Dle je od původu subst. fem. dьlja, délka, Länge. Zachováno ve výrazích adverb. na dľu = na délku, vz dľu = vz délku, na délku, na dléch, na dlech = na dlouho, délkou. Srov. Slovn. I, 255.
2. Předložka dle, slc. dľa znamená pro, wegen, propter a pojí se s genitivem.
