mluviti, přimluviti sě, řéci, dieti…, přísahati, prosba, modlitba k komu; na př.: již k sobě nemluvili běchu DalJ. 37; některé sě k tomu nepřimluviechu DalC. 37; pán řekl k bohatci Otc. 1ᵇ; co dieš k tomu Hrad. 45ᵇ; k tomu ona vecě Pass. 489. vece Čech k svému sboru DalC. 2, vecě Saul k svému honci Ol. 1. Par. 10, 4; pověděl jest k jeho dcerám Otc. 46ᵇ, k tomu jest odpověděnie, ež Pass. 331, (odpověď) k vašie otázce ŠtítBud. 16; mé svědomie ke mně volá Modl. 11ᵇ, k komu jinému volati budu t. 14ᵃ, uslyš volánie mé k tobě t. 69ᵃ; svědomie křičí k bohu t. 56ᵇ; přísahy činie k súdu i k úřadu VšehK. 51ᵃ; vzdavši prosbu k hospodinu Otc. 455ᵃ; věrnú jeho k bohu modlitvu t. 34ᵃ; –
k niej sě chtieše přislúžiti DalC. 25; Vacek Mutinu tajně k Svatoplukovi osočil Pulk. 78ᵇ; počěchu sě druh k druhu smieti DalC. 5, mužie… k dievkám sě tu velmi vsmiechu t. 10; netaj nic k nám Hrad. 39ᵇ, kde s’ složil (tělo Ježíšovo), netaj ke mně t. 45ᵃ; ktož bude bdieti ke mně t. 34ᵃ; k bohu mieně LMar. 13; což slušie k hradu DalC. 11, (ta, královna) k našiej zemi nepříslušie a také ta řěč ke mně neslušie t. 49; co učí člověka k spasení Kruml. 331ᵃ, kteříž učie k spravedlnosti HusPost. 7ᵇ, tato kniha nás k tomu učí Baw. 30; dobytek k sušeným rybám (t. místo píce jiné) jest zvyčený a zučený Mill. 124ᵃ; kteříž k vojně neuměli, těm poruči (Alexander) atd. AlxV. 521 (Ježíš) mlád jsa uměl jest k silnému boji Štít. ř. 33ᵇ; bez domyslu uměnie k boji Ol. Jud. 5, 27, naše moc a uměnie ke všelikému dielu jest od boha nám dána ŠtítPař. 5ᵃ; mužóv k boji umělých Ol. 1. Mach. 15, 13, umělí k bojiem Lit. 1. Par. 5, 18, všichni k bojóm přeumělí HusŠal. 59ᵃ, umělý ku púščění (žilou) ApatFr. 45ᵃ; umětedlní k boji Ol. Bar. 3, 26; opat k bohu umný a k hospodářství rozumný Hrad. 24ᵃ, ten… k vojně násilně rozumný, (k) každý sěči velmi umný AlxV. 1671 sl., jsi-li nerozumen k našim řečem Tkadl. 44ᵇ, lidé nerozumní k vieře t. 45ᵇ; ty k tomu nerozumieš NRada 1660, ješto raditi umějí a k věčnosti rozumějí t. 1566; k Ježíšovi podoben ML. 110ᵃ, nemúdrú radu vzěchu a právě podobnú k smiechu DalC. 1; žádá jelen k studniciem ŽWittb. 41, 2; silnú žádost k světu majě Modl. 56ᵇ; –
věřiti, viera, nevěra, nádějě, čáka, láska, péčě, milost, milostivý, hněv, zavražditi sě, závist, viniti sě, vina, stud atp., k komu; na př.: srdcem sě věří k spravedlnosti HusE. 1, 1; viera silná k bohu Otc. 26ᵃ; byste byli k nám vieru zdržěli DalC. 15; k vám sě nevěrú nestydímy, neb ju ot vás vždy vidímy t.; ten má náději k věčnému utěšení Otc. 151ᵇ; kak mám k tomu čáku malú AlxM. 2, 19, lékař vždy jmá čáku k sěči AlxV. 282, někteří k kněžstvu čáku majiú DalC. 35, měj k odplatě čáku ŠtítOpat. 328ᵃ; láska k bohu Us.; ruka takéže k meču jmá, jakšto ke brániú péču AlxB. 1, 6 a 7; jich milost ty vidíš ke mně Modl. 11ᵇ; budeš milostivý k svému bližniemu t. 71ᵇ; jmáš boží hněv k sobě Hrad. 100ᵇ;
