b) Dativ, jenž vyslovuje cil, k němuž se děj táhne v neprospěch jeho, bývá při slovesích otjieti, vzieti, utéci atp.
Na př.: chtě Ježiúšě židóm otjieti Hrad. 81ᵇ; ktož chutně neotme se tomu (žádosti tělesné), tiem sě nesnáze vydře tomu ŠtítV. 11; ujíti ruce jeho nemožno jest Lab. 119; letům ani cvalem neutečeš ČMudr. 307; ona vytrže kostky jemu (žena mužovi) Hrad. 126ᵃ; vzíti, bráti, ustoupiti, ujeti, uskočiti, vyhnouti se, vymknouti se komu Us.
Jindy tu bývá gen. odluky; viz § 257 č. 1.
c) K dativu prospěchovému náleží dativ ethický nebo daliv sdílnosti, při němž nelze pomýšleti na reálný prospěch. Bývá jen při osobě první a druhé a v enklitické podobě.
Na př.: (sv. Prokop) byl tvého otcě zpovědníkem a jest ti muž svatých činóv Hrad. 14ᵇ; jsem ti dvorný holomek Mast. 7; tato ti jest, mistře, mast z Babylonie t. 153; pane milý, kak sě máš? kak mi nevesele vzhledáš Hrad. 141ᵇ; kak mi, matko, býti tomu? t. 105ᵇ; tu ť (mast) mi všickni nejlépe chvále Mast. 162; ty mi pěkně vypadáš Us., nechoď mi nikam Us., to vám bylo v kostele lidí Us.
Dativ ti klesl v enklitické -ť, -ťě: na př.: razu ť, beř sě preč, biednice, neb ť v ten čas ošiji líce Hrad. 126ᵃ; věrný ť jest bóh, nemóž ť sebe zapřieti HusE. 2, 49; vstal ť jest, nenie ť teď t. 2, 133; aj kterak tě Marta řádně odpověděla t. 1, 10; věrně, Janúšku, drahný tě byl Kristus poklad poručil t. 1, 151.
269. 1. Dativ vyslovuje cíl, jenž jest při ději bezpodmětém.
Ten bývá:
a) ve výrazích jest mi třěba, běda, jest mi potřěbno, jest mi do veselé, jest mi blazě atp. Na př.: buď žěl toho hospodinu Hrad. 144ᵃ, žěl mi toho Modl. 6ᵇ, jest mi žel toho Us.; jakož mu (králi) třěba bieše AlxV. 93, protož třeba jest knězi, aby živ byl svatě HusE. 1, 32, potřebie jest veliké věrným křesťanóm, aby… tamt. 3, 279, co vem třěba Mast. 320, ten ť jest chud, komuž jest třěba Štít. uč. 141ᵇ, jimž jest toho potřeba t. 140ᵃ, je mi toho třeba, potřeba Us.; neb jim toho bieše píle Vít. 13ᵃ, by jie (Světoplozi, panně) k tomu velmi píle t. 1ᵇ; jest mi hanba Us.; jest mi, bylo mi zima Us.; jest mi padesát let, nebylo mu ještě dvě léta Us.; šeptuom (při soudě) žádného miesta nenie VšehK. 43ᵃ; tomu již pamětnikuo nenie t. 291ᵇ; ty tři věci jsú tak člověku potřebny k věčnému životu HusE. 1, 1; běda mně tebe, synu můj Pass. 307, běda mně synáčka mého Hrad. 53ᵃ, běda lišcě hubenici t. 130ᵃ; hoře mně heu mihi Túl. 30ᵇ; avech nám otcě takého Hrad. 21ᵇ; ach mně přěneščastnéj ženě Hrad. 38ᵇ; jí (ženě) bě ne do veselé Jid. 152; již jim nebude do spánie Hrad. 141ᵇ; že ť mu nebieše do smiechu t. 141ᵇ, nebude (tobě) do smiecha Vít. 33ᵇ; co nám do toho Hrad. 88ᵃ; blazě j’mu jest
