Comest. 167ᵇ; byly sú komory, jedna lajnóm t. 18ᵃ; jemu sv. Jakub svú huolku znamení dal Pass. 352; kněz Přemysl Margaretu pojě, po niej věně (či u věně?) Rakúsy objě DalC. 89; čemu mi jest tato čest? Hrad. 3ᵃ, čemu ty dieš, co žádáš, ženo? t. 41ᵇ, hlédaj, čemu jest taká skúpost DalC. 33, čemu mi jsú hrdá rúcha, čemu svá vóle? Štít. uč. 154ᵇ; čemu tvá mysl tak odjata Jid. 136. čemu prosíš a svú prosbu ke mně vznosíš Kat. 44, čemu sʼ přivedl tohoto mníška? Růž. 2, čemu tak pláč činíš cur Otc. 260ᵇ, čemu postíme sě quare Koř. Mat. 9, 14, čem je to? BartD. 1, 182, čemu sʼ tam něšeł? t. 171 (laš.), něbudě dněs pršeť, čemu je tak čerstvo t. (těž); ja to temu vim. že… t. 1, 176 (laš.).
Jindy tu bývá instr. nebo pád předložkový: máteř pojem sobě ženú (psáno senu) Jid. 105: mój syn tě k choti přijal Kat. 1058; ihned ju sobě za knieňu pojě DalH. 41, bych toho za chot pojala Kat. 18, Libušě jej za muž pojě DalC. 7.
Sem hledí dativ účelový při infinitivě vzniklý attrakcí. Na př.: kúpichu pole pútníkóm hřésti Hrad. 88ᵇ; silen sem byl zlým skutkóm ploditi Alb. 94ᵇ; biskup poručil (v kostelích) slúpy učiniti almužně klásti Pulk. 157ᵃ; vzat pytel penězóm klásti BrigF. kap. 6; tuto snaž sě, takým skutkóm činiti ROlB. 72ᵇ: saditi štěpóm a plániem není lepšího (dne) než ke všem svatým TřebA. 133ᵃ (Feif. LL. 629), (Roboam) uděla stodoly chovati oleji a vínu horrea olei et vini Ol. 2. Par. 11, 11; šestý měsiec užitečný jest jastřábóm lapati neb krahujcóm LékB. 39ᵃ, devátýnástý (měsiec) všem věcem činiti jest užitečno t. 40ᵃ.
Účel je tu vysloven infinitivem, jenž má při sobě svůj předmět; na př.: jsem silen ploditi zlé skutky =… k tomu účelu, abych plodil zlé skutky. Za to však bývá attrakce, t. j. předmět vstoupí do dat.: ploditi zlým skutkóm.
5. Dativ vyslovuje cíl, jenž je při ději s věcí příslušnou.
Ten bývá:
a) často při dějích na údech a částech těla něčích.
Na př.: sv. Petr Malchovi ucho utě Krist. 95ᵇ, ML. 110ᵃ; (Boleslav) utě ucho sv. Václavovi DalH. 30; hlavy jima stenše těla v řěku uvrhli Pass. 377; jima oběma hlavu stěchu tamt. 353; vypade meč z ruky Boleslavovi DalJ. 30; tehda jiej (Margaretě) káza Olibrius rucě svázavše… dolóv ju spúščěti Pass. 320; až jemu srdečko usědáše Hrad. 91ᵃ; otec chvátil sě jemu hrdla Krist. 66ᵇ; panna sě mu hrdla chváti TandZ. 178ᵃ; (Jesef) chváti sě jemu (Jakubovi) hrdla Ol. Gen. 46, 29; črt črtu oka nevykline HusE. 1, 246; lúpežníci chudých jsú, ktož almužny jim berú t. 1, 476; darovanému koni na zuby nehleď Přísl.; dívati se někomu do očí Us.; seděti někomu na klíně Us.; hlava mu holí (v. hlava ho bolí) Us.
b) při ději na majetku něčím.
