bratřie bydlé ve spolcě, dílem doplněk, na př.: bratr jest nemocen. Při infinitivě pak jest za to dativ i pro podmět, na př.: jest dobré, bydliti bratří ve spolcě, i pro doplněk, na př.: jest zlé, svých úst nebyti mocnu, a často pro obojí, na př.: právo jest, póvodu (podm.) vypřisieci samému (doplněk).
Vazba tato nazývá se vazba dativu s infinitivem.
2. Dativ při infinitivě bývá:
a) po slovesích kázati, veleti, ustaviti. Na př.: kaž oleji tuto státi Hrad. 117ᵃ (= poruč, aby olej tuto stál, nikoli: poruč oleji, aby…); Stanimír káza sě všěm Němcóm sníti DalJ. 72; ciesař káza sě j’mu koronovati DalJ. 78; (naháči) kázachu božiej službě přěstati DalC. 90; kněz sebe miesto káza v zemi Božejovi a Mutyni býli DalJ. 56; kaž z svého ščedru býti Hrad.; (Alexander) káza vojem vstáti AlxV. 703; kázal kola učiniti, ostrým břitvám na nich býti KatBrn. 8; téj hlavě kaž z mirtvých vstáti JiřBrn. 351; (komorník) káza vozu postáti Koř. Skutk. 8, 38; Filip… káza státi vozu iussit stare currum EvOl. 137ᵇ (Skutk. 8, 38); (Ježíš) suchéj rybě káza živéj býti DětJež. 2ᵃ; proč velí veselu býti HusE. 1, 350; velí kypru býti k slyšení a léni k mluvení Lit. Jac. 1 (obs.); (biskup) dva korcě ustavi dávati oráči každému (= aby každý oráč dával) DalJ. 45.
b) po slovese dáti. Na př.: nedajmež jʼmu živu býti AlxH. 10, 38; té (sěči) mi dajte býti účastnu AlxB. 1, 14; (mužie) nedachu velikému zlému býti DalJ. 8; (mužie) dachu z mála vojsku býti t.; bóh snad dá jim (tvým rodičóm) býti obmeškánu ŠtítV. 35; dal jim své blaženosti účastnu býti t. 321; dal i člověku pohřešilému účastnu býti své dobroty t.; kdož by jiným dal býti obmeškánu t. 35; nevšem je dáno ve všem býti rozumnu t. 220; (sedlka) mně všdy prázdnu jíti nedá Podk. 950; rozum nedá starému dětinnu býti Šach. 301ᵇ; nedaj mi buoh živu býti HusE. 1, 94.
c) po slovesích jiných. Na př.: Jeremiáš brání pyšnu býti HusE. 3, 248; dievcě poroditi bez mužského dostúpenie vyniká nade vše práva přirozeného běhu ML. 66ᵇ, ROl. 138ᵇ; jáz nevědě, kak samému próvod pěti Vít. 35ᵇ; chtieti opatrnu býti neb bláznivu, všech lúpežníkóv ukrutnost přesáhá HusE. 2, 222; nedomnievajte sě, tomuto divnému a duostojnému znamení býti toliko pro tohoto ROlC. 251ᵃ; snažnu býti lépe mi sě líbí než… Štít. uč. 97ᵃ; na ty (juristy) sě slušie vzeptati popravciem t. 93ᵃ; slušie toho každému pilnu býti ŠtítV. 110; neslušie člověku prázdnu býti t. 127; slušie ť při tom opatrnu býti t. 52; v tom ť by slušalo, (člověku) skrovniti sobě, strach boží nad sebú majíci t. 116; aniž všem (vdovám) slušie bývati saměm, donidž jsú mlády Štít. uč. 50ᵃ; neslušie mně pěši jíti Pass. 538; (králóm) neslušie býti zlým ani odpolu dobrým Comest. 139ᵃ.
d) po slovese býti (jest). Na př.: živu býti jest ŽGloss. Ezech. 10; ač tak živu býti jest ŽWittb. t.: čemu mi býti živu déle Vít. 56ᵇ; by mi
