3. Dativ znamenává cil, který je při příčině. Bývá při výrazích radování, těšení a smíchu.
Na př.: (já) bych velmi rád tomu, by… Hrad. 111ᵇ, nerad tomu sv. Prokop bieše t. 2ᵇ, kdo nic nového nevídal, ten i starému rád ČMudr. 283, jsúci tomu velmi ráda Kat. 14, sú rádi hosťom, budú vám rádi BartD. 1, 182, zastřelił sem korotvu, téj sem býł radši jak zajícovi t.; (lev) počě po klášteru běhaje každému bratru sě radovali Pass. BartDat. 7, příštiú sě jejie radujě (part.) Hrad. 65ᵇ, všech svatých dobrým skutkóm sě radujte HusE. 3, 58, zda-li sem radoval sě spasení Ol. Job 31, 29, lidé se radují létu a včelky květu ČMudr. 450, (matka) bieše syna nalezla, jemužto sě obradovala Pass. 290, (král) sě obradoval příští jich Ol. 1. Mach. 11, 14; každý slovu tomu vesel i radosten býti má Baw. 132; již sě těšie zlému mému ŽWittb. 34, 26, tomu ť sě mé srdce těší Hod. 83ᵇ, těšiece sě zvukóm varhanným Alb. 29ᵇ, ledačemus daremně se těšili Lab. 77, netěšte se chlapci mému marijánku Suš. 734; aby sě tomu okojil NRada 903, zda by sě židé tomu okojili Hod. 43ᵃ, Krist. 98ᵇ, ML. 114ᵃ, mému sě snu okojte AlxV. 1331, já sě tvý milosti koji Hod. 87ᵃ, (lidé) sě sledu (t. j. věci stvořené) okojiec k stvoření svú milostí velnú Štít. uč. 70ᵇ, Saul okojil sě řěči Jonathanově Ol. 1. Reg. 19, 6, těmto daróm okojiece sě Hug. 348; jemu sě budú smieti ŽWittb. 51, 8, všicci smieli sú sě mně t. 21, 8, smějíce sě svým skutkóm HusE. 1, 272, počechu sě druh druhu smieti DalJ. 5, kak by sě tomu nezasmál Pass. 51, čáróm sě posmáv t. 351, jemu sě posmievali Štít. uč. 15ᵃ, jenž posměje sě jim ŽWittb. 2, 4, tak svéj chudobě sě nasmiesta DalJ. 76, svéj hospodě sě nasmievše DalHr. 3.
Jindy tu bývá gen. nebo instr. nebo pád předložkový. Na př.: i žádného neposmievaj Vít. 60ᵃ, neníe-li boha milého posmievanie HusE. 1, 300; posmievajúce sě synem tvým Ans. 4; jenž sě směje z hřiechu HusE. 1, 272, radujme sě z povýšenie t. 2, 364, (církev) radující sě z viděnie pána boha svého t. 3, 78; neroď sě těšiti v tom ŽKlem. 36, 7; radovati sě budem v tobě HusE. 3, 12, v tom sě radovati t. 2, 333; (Kristus) radoval sě jest jako obr k běhu cesty HusE. 3, 42, radují sě k zvuku varhan t. 2, 311; láska neraduje sě nad zlostí t. 1, 163, nad nímž sě andělé radují t. 2, 266.
4. Dativ znamená cil, který jest při účelu.
Na př.: (Jáchym) pojal sobě ženě hpannu LMar. 16; chci ji mieti sobě ženě Dor. (ČČMus. 1859, 23); doňedž nepoložiu nepřátel tvých podnožiú nohám tvým scabellum ŽKlem. 109, 1; dav sobě s ním rok hádaní (k disputaci) Pass. 293; čtvrtý groš brali zámaznému Štít. uč. 86ᵇ; na dielo korábóm in fabricam navium Ol. 2. Mach 4, 28; (apoštol) rozkáza, svému rovu dól vytieti ApŠ. 26; Jojada učini pokladnici penězóm
