2. Dativ vyslovuje cil, jenž je při slovese býti.
To bývá:
a) ve rčeních jest mi dvadcěti let atp. Na př.: neb mi ješťe nenie padesáti let HusE. 3, 254; (bible stará,) ješto jie bylo tři sta let a několik a dvadceti t. 3, 260; je mi dvacet let Us.
b) ve výrazích nebuď tobě chyba, jsem tobě potřěben atp. Na př.: o tom žádnému nebuď chyba, že bóh vždy Mariji uslyší Kruml. 90ᵃ; služebník jest potřeben domu tvému Lomn. Jg.
c) ve výrazích někto mi jest něčso, něčím. Na př.: komu bóh břicho jest HusE. 1, 66; neposlúchá-li obce, buď tobě jako pekelník, pohan neb zjevný hřiešník t. 1, 146; on bude mi synem a já jemu otcem t. 1, 174; noc jest děju všemu mátě, jakžto zisku tako strátě AlxBM. 5, 16; prázdnost jest máti hřiechóm a macecha šlechetnostem ŠtítV. 22; (pohnaný) jsa sám těm dědinám hospodář Rožmb. 99; starý vlk psům zábava ČMudr. 308.
d) ve výrazích jest mi (jmě) Jan atp. Na př.: téj (matce) jmě bylo Agnes Pass. (Výb. 1, 1149); jedné jmě bylo Agatha a druhé Chiona Pass. 75; jeden, jemuž jméno Kleofas (t. bylo), vece HusE. 2, 139; jemuž jméno Jan bieše t. 2, 195; – jednomu bieše Dyzmas Vít. 54ᵇ; bylo mu Martinek Suš. 224; jak je Vám? (= jak se jmenujete?), było mu Francek, na křtu dali chłapcovi Jozef BartD. 1, 182; švec měl dvou chlapců, jednomu bylo Jozef a druhému Jan Kulda 1, 119; třetí byl najhlupší a bylo mu Jan t. 1, 128; (vdova) měla dvě dcery, té jedné bylo Františka a té druhé Tonička t. 2, 19.
e) ve výrazích jest mi něco (při nemocech). Na př.: jest mi něco, co je ti?, nic mi není Us.
f) ve výrazích jest mi něčso = habeo. Na př.: nenie mi mysl taká Jid. 172; (Medates) jmieše vnuku jejie (králové), pro ňiuž mu by ta nadějě AlxM. 2, 13 (v. 32); budu nám zde plni stoli Dal. 2; radost jest andělóm i všem blahoslaveným dušém Pass. 947 (Bartoš); ani mně ani tobě tento mlýn bude t. 883 (tamt.); radost jest andělóm i všem blahoslaveným, když… Pass. 883 (tamt.); chci vem něčso dobrého řéci, z ňehož bude všěm radost a pohanóm v srdci žalost AlxV. 1064 sl.; bude konec tvým řěčem DalH. 30; kokot nemuož kokrhaci, nebo mu je cipet quia patitur pituitam BohDial. 339; jež rodina králi biechu AlxV. 1233; (Darius) hnu sě, kadyž mu upřiemá cěsta proti nepřátelóm jíti (t. byla) AlxH. 1, 26; všemu konec kromě závisti ČMudr. 108; není ještě všem dním večer t. 195; každé věci svůj způsob t. 219; i zpěvu čas i modlitbě svá chvíle t. 261; není tomu konce Us.; néni tom’ konca kraja BartD. 1, 182.
270. Dativ při infinitivě.
1. Dativ při inſinitivě vyslovuje to, co nominativ při slovese finitním. Při slovese finitním vyjadřuje se nominativem dílem podmět, na př.:
