Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<387388389390391392393394395>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Dativ vyslovuje cil, jenž je při slovese býti.

To bývá:

a) ve rčeních jest mi dvadcěti let atp. Na př.: neb mi ješťe nenie padesáti let HusE. 3, 254; (bible stará,) ješto jie bylo tři sta let a několik a dvadceti t. 3, 260; je mi dvacet let Us.

b) ve výrazích nebuď tobě chyba, jsem tobě potřěben atp. Na př.: o tom žádnému nebuď chyba, že bóh vždy Mariji uslyší Kruml. 90ᵃ; služebník jest potřeben domu tvému Lomn. Jg.

c) ve výrazích někto mi jest něčso, něčím. Na př.: komu bóh břicho jest HusE. 1, 66; neposlúchá-li obce, buď tobě jako pekelník, pohan neb zjevný hřiešník t. 1, 146; on bude mi synem a já jemu otcem t. 1, 174; noc jest děju všemu mátě, jakžto zisku tako strátě AlxBM. 5, 16; prázdnost jest máti hřiechóm a macecha šlechetnostem ŠtítV. 22; (pohnaný) jsa sám těm dědinám hospodář Rožmb. 99; starý vlk psům zábava ČMudr. 308.

d) ve výrazích jest mi (jmě) Jan atp. Na př.: téj (matce) jmě bylo Agnes Pass. (Výb. 1, 1149); jedné jmě bylo Agatha a druhé Chiona Pass. 75; jeden, jemuž jméno Kleofas (t. bylo), vece HusE. 2, 139; jemuž jméno Jan bieše t. 2, 195; – jednomu bieše Dyzmas Vít. 54ᵇ; bylo mu Martinek Suš. 224; jak je Vám? (= jak se jmenujete?), było mu Francek, na křtu dali chłapcovi Jozef BartD. 1, 182; švec měl dvou chlapců, jednomu bylo Jozef a druhému Jan Kulda 1, 119; třetí byl najhlupší a bylo mu Jan t. 1, 128; (vdova) měla dvě dcery, té jedné bylo Františka a té druhé Tonička t. 2, 19.

e) ve výrazích jest mi něco (při nemocech). Na př.: jest mi něco, co je ti?, nic mi není Us.

f) ve výrazích jest mi něčso = habeo. Na př.: nenie mi mysl taká Jid. 172; (Medates) jmieše vnuku jejie (králové), pro ňiuž mu by ta nadějě AlxM. 2, 13 (v. 32); budu nám zde plni stoli Dal. 2; radost jest andělóm i všem blahoslaveným dušém Pass. 947 (Bartoš); ani mně ani tobě tento mlýn bude t. 883 (tamt.); radost jest andělóm i všem blahoslaveným, když… Pass. 883 (tamt.); chci vem něčso dobrého řéci, z ňehož bude všěm radost a pohanóm v srdci žalost AlxV. 1064 sl.; bude konec tvým řěčem DalH. 30; kokot nemuož kokrhaci, nebo mu je cipet quia patitur pituitam BohDial. 339; jež rodina králi biechu AlxV. 1233; (Darius) hnu sě, kadyž mu upřiemá cěsta proti nepřátelóm jíti (t. byla) AlxH. 1, 26; všemu konec kromě závisti ČMudr. 108; není ještě všem dním večer t. 195; každé věci svůj způsob t. 219; i zpěvu čas i modlitbě svá chvíle t. 261; není tomu konce Us.; néni tom’ konca kraja BartD. 1, 182.

Dativ při infinitivě.

Dativ při inſinitivě vyslovuje to, co nominativ při slovese finitním. Při slovese finitním vyjadřuje se nominativem dílem podmět, na př.:

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).