jenž by zimě na ledu hrad stavil HomKlem. 2ᵃ; střěly letie, jakžto krópě z deště létě AlxV. 2033, AlxH. 2, 15, létě vždycky dělal Gesta Kl. 259, blázna ctíti jest jako létě býti sněhu Tkadl. 3ᵇ, onom létě Nom. 70ᵇ, hospodin náš dřevniem létě poslal (list tento) GalDl. lᵇ, hospodin náš dřěvniem létě poslal GalKl. 17ᵇ; aby zimě i létě ovoce na tobě bylo ML. 47ᵇ, jeho rúcho i zimě i létě jediná žíně byla Pass. 385, my je (hvězdy kuřátka) létě i zimě vídáme Mand. 56ᵇ, i létě i zimě Alb. 58ᵇ, též zimě jakož i létě Trist. 274, kak jest róžě zimě nekrásna, kakto létě král nebeský okrášlí hubenú travičku Alb. 78ᵃ, věnec zelený, jenž zimě i létě při své barvě ostával Tkadl. 4ᵇ; (žíly) létě rychlejie tepú nežli zimě ChirB. 173ᵃ; – dne ni noci přěstanúce AlxH. 8, 37; noci křičiu LAl. h, tehda noci zjevil se anděl Krist. 27ᵇ; sʼ noci jest s tobú večeřal Hrad. 55ᵇ, s' noci všichni učenníci… zaběhú ot krále svého t. 56ᵃ, s’ nuoci sem vám pověděl Pass. 366, jenžto jest s’ nuoci vjěl do tohoto města t. 369, s’ noci s’vína dosti měla Hod. 85ᵃ, s’ nuoci ostala jej studenice EvSeitst. Jan 4, 52, dobře sem vám s’ nůci pověděl OpMus. 22ᵃ; – jakž jutřě bude ráno AlxH. 4, 12, jak jitřě bude ráno AlxV. 1286, veždy boj jutřě ztratím (plur.) AlxH. 10, 28; – to juž bude pozdě hodě AlxBM. 4, 12, pozdě hodě v rozum kročich, až léta na plecích počich Příp. v lat. rkp. ze skl. stol. XIV (v knih. univ. pražské X. H. 5, fol. 211ᵃ, připsáno písařem původním), pozdě s’ hodě přišel Boh. 344, a již pozdě hodě bieše Baw. 116, on pak po viece než po třech měsiecéch tepruv pozdě hodě chce se léčiti Hilar. 33ᵃ; inhed té hodině ROlC. 249ᵃ.
2. Původem svým patří sem příslovce pozdě, časně, raně, čěstě.
276. Lokál způsobu.
1. Starý doklad je snad tento: zle porobenstvě žíti Kat. 10; ale možná že porobenstvě jest místo v porobenstvě.
2. Jiný doklad starý je latině, latíně: to Pilát káza hřečsky, židovsky, latině napsati Hrad. 90ᵃ; ten jest z lidu chaterného, jemuž by latině řekl de populo barbaro ŠtítOpat. 155; jsú konvrši, ješto neumějí latině Štít. uč. 71ᵃ; ješto latíně slove vita contemplatoria Štít. ř. 61ᵃ; ješto latíně gratia slove t. 81ᵇ; jablka, jimžto nynie řiekají rajská jablka a latině malogranata Alb. 82ᵇ; ostrovidové… latine (!) slovú lynces Mill. 63ᵇ; otázal sem se jednoho Vlacha latině Lobk. 9ᵇ; (dcky) jsú se od počátku vždycky latině psávaly VšehK. 293ᵃ.
3. Z lokálu tej mieřě vzniklo adverb. téměř.
4. Původem svým patří sem hojná příslovce významu způsobového, na př. tvrdě, dobřě, zle, drazě, jež jsou ustrnulé lokály (k nom. dobro, tvrdo atd., tedy dobřě = v dobrém).
