jich HusE. 1, 241; kdyby nižádný zlý dobrému nepřěkazil, dobrý by neměl pokušenie t. 2, 61, kto božím sluhám překážie Hrad. 25ᵃ; aby jemu nepřekážal na žádné věci Alb. 14; každý zle prosí, ktož co prosí, ješto jemu jest přiekaza k spasení HusE. 2, 191; střieci se překážky daróm božím ŠtítPař. 52ᵇ; bude-li slib bláznivý a lepšiemu dobrému přěkážlivý, nemá držien býti HusE. 1, 266; – hospodář má brániti všie necti své ženě i jiné čeledi Štít. uč. 54ᵃ; rtóm mým nebráňiu ŽWittb. 39, 10; hřieši vaši bránie dobrému Alb. 61ᵇ; již sě bránie mrzkosti klatéj Hrad. 73ᵇ; aby (vy) uměli… brániti sě falešnému doličování Štít. uč. 78ᵃ; obraň sě blše aneb hnidě HusE. 1, 84; nižádný nemóž zabrániti člověku boha milovati t. 3, 166; nč. brániti. zbraňovati někomu Us.; jediná obrana tomu zlému VšehK. 66ᵇ; – hájie něm ŽWittb. Athan. 226ᵃ; – bóh črtu přezří, aby nás pokúšal Štít. uč. 108ᵃ; kolec musí přězřieti oři některé jeho vášně t. 54ᵃ; – dovoliti někomu něco Us.; (Jidáš) svéj zradě povolil ApŠ. 61; toho jiej povoli Kat. 186; všichni j’mu v tom povolichu Hrad. 56; (Adam) Evě k sleptání jablečka povolil HusE. 3, 199; jsa bohu ve všem povolný t. 3, 267; někdy muž ženě svolí lstivě, chtě, aby jemu k skutku přivolila t. 2, 39; aby hřiechu přivolil t. 1, 80; aby hřiechu přivolil t. 1, 80; jemuž (duše tělu) v chlípnosti přivolovala t. 2, 312; – souditi budeš sirotku a sníženému Bible 1857 žalm 9, 18 (39); – mstíti chtíce takovému protivenství rkp. XV stol. Jg.; ten se mu mstil, vymstil, pomstil Us. nč.
Někdy tu bývají vazby jiné. Na př. kněžie jediné k oltáři a k obětem slúžiti mají HusE. 3, 250; nenie-li model slúženie lakomstvie t. 1, 66; – má nad vámi panovati Štít. uč. 57ᵃ; kniežata pohanská panují jedna nad druhými HusE. 1, 408; jemuž (vladaři) dal jest vlásti nad jinými t. 2, 299; i lidem i kostelom (chybně m. -em) mocně budeš vládnúti Pulk. 32ᵃ; králové vládli sú kněžími a biskupy HusE. 1, 465; – Přěmysl chtieše to brániti DalHr. 8; brániti sě od smrti (duchovní) kněz kterak móž HusE. 1, 364; – ciesař chtieše Němcóv mstíti DalC. 68; my móžem svých přátel mstíti t. 18; bóh otcóv hřiech nad dětmi mstieše t. 99; nad črvkem sě mstíš ROl. 137ᵃ; atp.
268. 1. Dativ vyslovuje cíl, jenž jest při příměře.
Na př.: ten sě rovná kniežatóm DalC. 17; (lazebníci) bohatým sě rovnajíce Hrad. 133ᵇ; hrdý pyšnému se rovná Přísl. Jg.; život náš paučinám jest přirovnán Alxp. 65; zvučí moře, to jest lid tohoto světa, jenž sě moři přirovnává HusE. 2, 10; ti sě horníkóm vrovnají Hrad. 134ᵃ; měj múdrosti ni krásě nikte živý nevrovnává sě Kat. 18; kto jest rovně tobě similis ŽKlem. 34, 10; že ť mi nenie rovně Kat. 24; čině sě bohu rovně Hrad. 83ᵃ; budú mieti rovně sobě Štít. uč. 89ᵇ; kto roven bude tobě ŽKlem. 82, 2; kto je roven tobě Modl. 13ᵃ; aby sě svéj bratří roven
