lépe svému pánu Mast. 105: hověj pilně hosti tomu NRada 1896; synové mají pokorně otcóm i materám hověti HusE. 1, 143; tomu já shoviem Kat. 46; hospodin nemohl všem lidem shověti Krist. 58ᵃ; pohověj mi, vše ť rád zaplaci Štít. uč. 35ᵃ; poshověj mi Br. 45ᵃ; – slunce všemu statčuje Did. 113 Bartoš; – Bessus hi ten, jenž jʼmu jest postaten AlxBM. 2ᵇ; jsa svým liudem postaten Jid. 18; – (já podkoní) všem žákóm mohu býti pyšen Podk. v. 362.
Jindy tu bývají vazby jiné. Na př.: přirovnán jest k skotu ŽWittb. 48, 13; cierkev přirovnává sě k vinnici HusE. 3, 14; že (syn) jest s otcem rovný v moci t. 2, 52; kto jest rovně tvój ŽKlem. 88, 9; (zvieřě) rovniem svým protiví sě ŠtítV. 159; – podobá se k tomu Dobr. Jg.; k světu připodobnati Štít. ř. 225ᵃ; což jest podobno k čemu Jid. 41; to j’ podobno k divu svD. 2; k Ježíšovi podoben ML. 110ᵃ; podoben buď, zmilelý mój, k srně a k kolúchovi jeleniemu HusE. 3, 34; podobenstvie člověka k bohu t. 1, 377; činy k spasení hodné Štít. ř. 228ᵃ; hodný oděvec k práci HusE. 2, 346; ovoce k jiedlu nehodné t. 2, 414; hoden k něčemu Us. Jg.; kněz zlý k ničemuž sě nehodí HusE. 1, 369; (pamět) sě velmě hodí k výstrazě od hřiecha t. 2, 110; – všecko mě mrzalo Modl. 109ᵇ; mrzala jej jeho slepota Štít. ř. 119ᵇ; by nás mrzala ŠtítOp. 2; Saule, co mě mrzíš (ošklivíš se) Mand. 41ᵇ; všicku kirmiu vzm(i)rzala jest duše ŽWittb. 106, 18; – ta ť (mast) k milosti slušie Mast. 165; jinak by (meč) k tobě neslušal HusE. 1, 177; věci, jenž k boží chvále slušejí t. 1, 121; ješto příslušie k svatbě Štít. ř. 50ᵇ; příslušie trój úřad k pastýři HusE. 2, 166; příslušný k něčemu Jg.; což na ň slušie Štít. ř. 9ᵃ; stvořiti, co na samého boha slušie HusE. 1, 14; příslušný na něco Jg.
2. Dativ vyslovuje cíl, jenž je při výrazích povinnosti a viny.
Na př.: páni dlužni jsú svým poddaným, aby je učinili HusE. 1, 213, kto mu dlužen byl Har. Jg. a Us. nč.; jsem vinen tobě Br. Jg., jako bych já tomu všemu vinna byla HolŠternb. 27, ač chceš nebýti vinen ciesaři HusE. 1, 181, bratr, jemuž jsem vinen t. 2, 287, ač jemu z práva nejsi vinen t. 1, 107, (Kain) nedav se vinen bohu chodil po púštiech Solf. Výb. 2, 489; dluh, jímž nám někdo povinen Vel. Jg., nebudeš povinen světskému kniežeti HusE. 1, 181, povinen komu Us. nč.; trój lid… sě bohu viní Hrad. 98ᵃ; nad ním (člověk nad člověkem) se nemstí ani sě miení mstíti, ač mu jest zavinil HusE. 1, 334, že (ty) zavině svému bližniemu ješťe sě na ň hněváš t. 1, 339, pak-li sme co zavinili komu, ale abychom odčinili t. 2, 289; budu vám práv Pror. 49ᵃ; křiv sám sobě jest, kdo se dluhy zasypá Kom. Kott.
Někdy tu bývá dat. s předložkou proti; zavinil-li (kto) co proti bližniemu HusE. 2, 151, jenž jsú proti ní (Marii) vinni t. 2, 162, většie jest vina proti bohu než proti člověku t.
