daleko t. 2171; čím dále v řěku brdieše, tiem sě vždy voda výše prýščila Pass. 360; juž nemóžem dále AlxBM. 3, 18; málem dále AlxH. 2, 25; mysl dále vidí Štít. ř. 204ᵇ; sbožný uteče dále t. 117ᵇ; daleko, dále Us. nč.; – hluboko, hlúbe: hluboko na dně Alb. 101ᵇ; čím kto výše… vzende, tiem hlúbe spadne Kruml. 364ᵇ; ti hlúbe a tieže padnú Štít. ř. 78ᵃ; čbán počě hlúbe sě pohřižěvati Hrad. 130ᵇ; těla našě hlúbe v svém domu pochovaj Pass. 375; (zázvor) nesedí hlaube v zemi než tří neb čtyř dlaní Háj. herb. 157ᵃ; zda by (Alexander) netáhl (v ze)mu hlúbe AlxH. 9, 5; zlých křesťanóv dušě jsú (v pekle) najhlúbe Pass. 93 (nay-, -y- připsáno později); hluboko, hlouběji Us. nč.; – upřiemo: (loďka) přimče sě k ňemu upřiemo Hrad. 10ᵃ; upřémo jde do nebes ŠtítE. 21; nesměla upřiemo k Ježíšovi přistúpiti Pass. 334; upřiemo šel t. 476; nemóž-li uvésti ve zlé upřiemo povolenie ŠtítV. 22; – vysoko, výše: a tako bieše vysoko pověšen AnsKap. 1; tak sʼ ny vysoko cěnil Rúd. 24ᵇ; vysoko vstúpiv Pass. 464; Saturnus vysoko vzchodí Vít. 10ᵃ; najvýš Štít. ř. 188ᵃ; vejš Br. Gen. 48, 22; nč. vysoko, výše, výš Us.; – nízko, níže: nízko sstúpil ŠtítE. 20, nč. nízko, níže; – rózno (= na různé strany, na různých stranách): zěmě (sic) sě otevřě rózno Rúd. 17ᵇ; různo ležiechu EvVíd. 22ᵇ; pak jim kázal ruozno po všem světu jíti Kat. 1988; by jě mohl ruozno úděly rozděliti Mill. 38ᵇ; roztažen ruozno Vít. 84ᵃ; oba ruozno věziesta Pass. 392; pojedú rózno ŠtítV. 59.
2. Určení času na otázku kdy?
Na př.: den, třetí den, den sv. Jana atp.: tak sobě třetí den zvoniti káže Mast. 332; (MMagdalena) nejmějieše myšlenie na tvé třetí den vzkřiešenie Hrad. 43ᵇ; třetí den to děťátko umřelo Svěd. Z. 47; host první den zlato, druhý den stříbro, třetí den měď, honem domů jeď Přísl.; to proroctvie bývá zpieváno den božieho vzkřiešenie Kruml. 73ᵃ; letos den sv. Jana činil sem tuto mast Mast. 347; letos den svaté Mařie přinesl sem tuto mast t. 323: den svátého Gotharda země sě třásla Pulk. 132ᵃ; aby zlí den súdný omluvy nejměli BrigF. 1ᵃ; sjidechu sě den nového měsiecě Ol. 3. Esd. 9, 16; (Přemysl a Smil) jeden den svatý jiesti neměsta DalC. 76; den ote dne: lepšieho sem sě nadála a den ote dne čekala Hrad. 53ᵇ; Kristova viera den ote dne roste Kruml. 61ᵇ; den ode dne otkládáš NRada 1974; den ole dne svD. 165, Modl. 16ᵃ; neotkládaj den ote dna (sic) Lit. Sir. 5, 8 a Ol. tamt.; den ode dnye Brig. 16ᵇ; den ode dne Us. nč.; den za dnem: svú duši den za dnem topíš AlxV. 1861, i nč. tak; den jako den: u desk den jako den sedají VšehK. 99ᵃ; den co den Us. nč.: – čas, ten čas atp.: len čas Us. nč.; tento čas vice hac MamA. 37ᵃ; ne každý čas móž se rok napřed dáti věděti VšehK. 249ᵇ; jeden druhého nemá napomínati časy budúcie a věčně t. 167ᵃ; – noc-siú, z čehož změnami dalšími jest noc-si a nocí = tuto noc, této noci, hac nocte: chci vám noc siú Ježíše jieti Hrad. 78ᵇ; vy mne noc sí všichni otstúpíte t.;
