Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<255256257258259260261262263>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

(Komenský 1890, 204); báti se mne (netvorného Ezopa, děti) budau co masopustní larvy Ezop 4ᵃ; vydadí ho co jiného vola na masné krámy RešSir. 81ᵇ; mnozí utiekáchu a co kozelci zmietajíce se po hlavě padáchu Let. 468; ješto by (v knihách) co v zrcadle spatřiti mohli Puch. (Lfil. 1893, 445); děláš z domu svýho v tomto městě krčmu co ve vsi WintObr. 2, 83 (z r. 1588); (Hrstková, nucena bitím ku právu) stála co vopařena t. 2, 828 (z r. 1584); tehdy se štípí a vadí co nějací nezbední lidé KolD. 24ᵃ;1582); (pták) podobenstvie má, co by živý byl Lobk. 17ᵇ; mnohý (v tanci) jsa hrubý co osel, mrzce skáče jako kozel…, jiní se naň dívajíce budau státi co opice Šimon Lomnický r. 1597 (cit. v Politik 17/2 1901); hvězdy jsou co lampy na nebi zavěšeny Kom. (Komenský 1890, 204); co veverky sebou házejí Lab. 9, 13; kroupy veliké co husí vejce Kalendář 1674 (Komenský 1890, 204); co sníh bílý, červený co rúže Dobr. Lehrgeb. (tamt.); podržeti statky co zástavy Pal. 3, 2, 358; kteráž (říše) opírajíc se o hlavní město Prahu co jádro své t. 4, 1, 4; by pře víry byla v to nevkročila co překážka t. 4, 2, 372; arcibiskup Zbyněk zanechal Jana Kbela co officiala a Adama z Nežetic co generalního vikáře TomP. 3, 446; jeho přátelé musili býti znamenáni co podezřelí z kacířství, co lidé nepokojní t. 3, 475; Praha musí pojímána býti co ohnisko veřejného života t. 4 (předml.); (Písečtí) přijali Tábory co osvoboditele TomŽ. 36; miluj českou zem co matku Němcová (Komenský 1890, 204); padá do jídla co hladovitý sup Jg. (tamt.).

Proti tomu (»cočku«) jsou někteří brusiči, zejména též Brus Matiční a Bartoš v Rukověti 12 sl. Naopak brání co Ig. Mašek v ČMMor. 1873, 175 sl. a Vymazal v Komenském 1890, 204.

B. Zájmena neurčitá.

Neurčitost může při zájmenech býti několikerá. Na př. proti určitému kdo jest neurčité a) někdo, b) kdokoliv a c) všelikdo. Význam je zde v a) b) c) všude neurčitý, ale přece vždy patrně jiný.

Zájmena neurčitá (pronomina indefinita) pocházejí z tázacích nebo ze vztažných, jež opět vznikla z tázacích, nebo ze zájmenných adjektiv.

Zájmena neurčitá vznikají způsobem několikerým.

a) Nedostatkem přízvuku větného; na př.: když kdo komu co slíbí (=někdo někomu něco). Tázací kdo? komu? co? mají přízvuk větný.

b) Rozmanitým skládáním. Zejména složením s příslušným (souvztažným) zájmenem ukazovacím, na př. stč. ten který (= někdo); nebo s přiklonným -si, -s, na př. kdosi řekl cosi, komusi; atpod.

V platnosti zájmen neurčitých bývají také slova jiná; na př. jeden a druhý.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).