Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<254255256257258259260261262>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Konečně nabývají relativní zájmena absolutivní významu spojek podřadicích = když, že atp. Na př.:

jenž = že: a protož, jenž Josef bieše ot národa Davidova pošel, pojem Marii… z Nazareta do Betlema s ní šel Pass. 46; svědčí svatý Lukáš, jenž jeden bohatec bieše, ten atd. Vít. 42ᵃ; za to sem měla cěle, jenž by jej (židé Krista) byli pustili t. 50ᵇ; či nevieš, jenž mám moc tě pustiti a také tě mohu mučiti? t. 52ᵇ; když uzřěchu, jenž nemuož kříže nésti, kázachu Šimonovi atd. t. 53ᵇ; v ten den vy poznáte, jenž jsem já u mém otci Krist. 90ᵇ; k tomu radování mohlo by nás přichýliti to, jenž bóh jest studnicě všie dobroty Alb. 39ᵃ; tehda pojide řeč…, jenz mládenec staré poklady nalezl OpMus. 22ᵇ; věz to bez pochybenie, jenž jest on byl múdrého přirozenie Trist. 186; když uzřechu, jenž Tinas plakáše tak žalostivě, pykáchu jeho t. 196; potom sě jest přihodilo, jenž sedm bratřencóv s matkú jěti a mučeni Lit. 2. Mach. 7, 1. –

ježe, jež, že, žʼ = že, v. § 409. –

čso, co = že: (Medea) měvši v obyčeji, co svým pěti smyslóm byla přezděla vlastnie sestry Tkadl. 14ᵃ; pravil ť sem, co činíš, jako činil Alexander t. 35ᵃ; pomni potom, co máš zlé za zlé a dobré za dobré mieti t. 37ᵇ; pomni, co ť móž (řeč) býti užitečna t. 23ᵃ. –

an atd. = když, že atp.; v době staré bývá to jen při neutr. ano, v textech pozdějších také při masc. an, ovšem bez povědomí, že by to bylo masc.; na př.: pak-li opověděl (žalobník škodu), ano ješče čas jistině vyněti Rožmb. 227; uda sě jʼmu to viděti, ano mistr učí děti DětJež. 2ᵇ; mluvieše hospodin s Mojžiešem, ano všickni vidiechu cernentibus universis Ol. Ex. 33, 10; (Kristus) všel, ano zavřieny dvéře, k apoštolóm Štít. ř. l83ᵇ; (vóle naše) zajde jak s cěsty, ano sě jí jiné skytú libostné věci t. 56ᵃ; svatý Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298; Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie t. 455; Timotheus uzřěl, ano nebesa otevřiena t. 454; vida, ano chudí hlad mrú t. 404; (Josef vida,) ano oba (šenk a pekař) smutna, i otáza jich Comest. 45ᵇ; (Mojžíš) uzře tele, ano tancují okolo ňeho t. 86ᵇ; když uzříte, ano ty věci se dějí ChelčP. 4ᵃ; vida pán Ježíš, ano ti židé se chlubí t. 103ᵃ; – (David) vjide v stan králóv, an všickni spie Comest. 138ᵃ; viděli smy ženu, an vzhlédala HrubLobk. 77ᵇ; viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost videns quod multa esset malitia Br. Gen. 6, 5; (Isák) uzřel, an velblaudové jdau t. 24, 43; když by (král) uzřel, an válka nastává si vidisset bella consurgere t. Ex. 13, 17.

Čso, co ustálilo se také ve významu = jako. Bývá to až v jazyku pozdějším a zvláště novém. Na př.:

an je (Antikrist kněží) sobě vychoval na bohatých farách co pekař vepře na krmníku ChelčP. 78ᵃ; (loď) zmítá se co nějaké pírko Pref. (Komenský

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).