Číst (čist) niti, čista niti atd. Na př.: kněz čist niti s málem stojieše DalC. 50; sluhy inhed svlekú (sv. Kateřinu) čistu niti Kat. 126; (oni dva) sta čista niti jedva z toho domu utekla nudi Lit. Skutk. 19, 16; kázal jě (tři panny) čisty niti svléci Pass. 55; kněz čistov niti s málem stojieše DalJeš. 50; nažíčká čistova níti, jak ji matka porodila, tak ležela Lomn. Jg.; svlečechu jej čistova niti Vít. 54ᵃ; (páni zajati na hradě a vzdavše se nepříteli) dali jsú sě čistovi niti nositi (s hradu) Pulk. 145ᵃ; panny i mnichy čistovy niti svlačiec bíti kazováše Pass. 97. Z toho vyvíjí se dílem složenina čistonit, -a, -o: kázal jě (panny) čistonity svléci ML. 50ᵇ, nč. čistonitý Us.; dílem spřežka čistovnit: druzí čistovniti preč pospiecháchu Pulk. 39ᵃ; další ještě sklesnutí je adv. čistovaniti: nechali jich nahých čistovaniti KronMosk. Jg.
Jmám pln dóm zlata, vezmu rucě plně popela atp.; pln je ve výrazích těch významu doplňkového. Na př.: jiných pušek jmáš piln krám Mast. 200; jich (mastí) u mého mistra plin krám jmáte t. 233; jich (mastí) u mne pln krám jmáte t. 322; mohl jest býti piln dóm Plutóv AlxB. 4, 19; by mi dal pln dóm zlata Alb. 23ᵇ a Kruml. 151ᵃ; by mi dal pln duom střiebra Ol. Num. 24, 13; lepši jest skývka chleba s veselím než dóm pln krmí s svárem HusE. 1, 255; lepši jest skýva suchá s veselím než pln duom s svárem Ol. Prov. 17, 1; pytlík měl vždy peněz pln Mand. 48ᵇ; pln kotel olova rozskvařiec Pass. 228; kázal sv. Jiřie v kolo plno ostrých nožiev vsaditi t. 227; vložili sú jej v koryto plno drahého kořenie Ol. 2. Par. 16, 14; (tesař dřevo) křivé a plno súčie dlabe t. Sap. 13, 13; má rucě plně daróv Hug. 347; jmieti rucě obě plně Ol. Ekkl. 4, 6; vezměte plně ruce popela t. Ex. 9, 8; lépe jest jmieti s hrst s pokojem než rucě obě plně s úsilím t. Ekkl. 4, 6; pro mě nebožčíka plna zlobivého skutka Modl. 56ᵃ; teď máš Petra apostola ducha svatého plna HusE. 1, 342; jeden muž pln múdrosti od krále poslán Mill. 5ᵇ; za den nateče pln kbel t. 105ᵇ; plno město lidí bieše ML. 45ᵇ. –
Příklady pro pěš, bos a jiná adjektiva, jež se hojněji vyskytují ve tvaru jmenném, obsaženy jsou v odstavcích předcházejících.
187. 1. Mnohdy znamená se v rozdílném tvaru i rozdílný význam: tvarem jmenným vyslovuje se vlastnost jako nestálá, aktuální, složeným pak jako stálá, habituální.
To bývá zvláště při slovese býti v doplňku; na př.: otec je starostlivý (vlastnost jeho stálá) – otec je starostliv (z příčiny nějaké nahodilé);
jsem živ – jsem živý (ein Lebender n. živého temperamentu); bratr je mrtev (gestorben) – mrtvý (ein Todter n. mrtvého temperamentu);
jsem chud –jsem chudý (jsem z těch, kteří se kladou za chudé);
