herb. XIIᵃ. Vedle toho bývá též adjektivum tvaru složeného: v soboty a o nové měsiecě neomeniis Ol. 2. Par. 2, 4. Z nov měsiec vznikla spřežka novměsiec: od novměsíce do novměsíce Br. Isa. 60, 22; v den novměsíce tamt. Ez. 46, 1; obět zápalná k nov měsíci t. Num. 28, 14; a vyvinula se též složenina novoměsiec: novoměsícům jejím Br. Oze. 2, 11 Jg. –
tučen mužík, jméno rostliny: tučen mužík SlovA., MamP. 14ᵇ, ApatFr. 166ᵃ, LékA. 138ᵃ, RostlC. 109ᵇ, RostlD. 92ᵇ a j. –
k živu bohu: vždy ť sem úpěl k živu bohu Hrad. 132ᵇ. –
líba svého Jezukrista: viz § 185 α2 adj. masc. (v platnosti substantivní). –
Příklady ostatní, jež mi jsou známy, seřadím podle pádův.
Sing. nom. akk.: na jeden dalek ostrov Pass. 608; bóh zatratí jazyk zlostiv ŽKlem. 7ᵃ; nebo plno město lidí bieše a proto chud muž hospody nejmějieše ML. 45ᵇ; plátněno rúcho Comest. 85ᵃ (plátněné rúcho t.); bieše Sarepta město malo t. 160ᵃ; (jméno bohatcovo) jest v zapomenutí věčno dáno ChelčP. 168ᵃ; vinno hrozno BartD. 1, 116 (laš.);
Sing. gen. akk.: (péče) ostřejši by ostra meče Baw. 62; (bolest) horši ostra meče t. 101; ukrutnost spravedliva súdce iuste iudificantis Comest. 152ᵇ; měl jest synek koně švárna Suš. 352.
Z příkladů těch jsou některé omyly pisecké, jaké také jinde se vyskytují, na př. naliť dráh kámen bieše Baw. 245 (má býti 8 slabik a tedy drahý m. dráh), byelo rúcho AnsOp. 8 (opraveno v byele) atp. A pokud nejsou omyly pisecké, vznikly mylnou analogií. Říkalo se na př.: uzře smutna přietele BrigF. 57; tu je tvar jmenný smutna správný, poněvadž je v doplňku (= uzře přietele, an byl smuten); rovněž tak ve rčeních: aby měla čísto srdce od kochání v tomto světu, t. j. čísto srdce BrigF. 17 a j., v § 186 c); na pohled zdá so, že adj. smutno, čísto tu jsou přívlastky, a podle toho zdání mohlo se tvaru jmenného dostávati druhdy také adjektivu skutečně přívlastkovému: bolest horši ostra meče atp.; a s tímto způsobem starším mohou souviseti i doklady dial.: koně švárna atp.
Sing. vok.: o milostive bože Pass. 592, odchylkou m. -ý (srov. doleji instr. -em, -ém, m. -ým); – v Dět. Jež. 3ᵃ čte se: kak učiti chceš ty koho o lenosti tvá přemnoho; přemnoho patří k učiti, a nikoli jako vok. jmenný k lenosti. –
Sing. instr.: welikem křikem Pass. 326; s newelykem nepokojem AlxV. 2309; chválili boha hlasem welikém (tak v rkp.) HusPost. 60ᵇ; s velikem hněvem HusE. 1, 255; s biskupskem rúchem t. 397; uprziemem úmyslem ŠtítMus. 129ᵃ; gedinem slovem Mat. 109; s gedinem pacholkem Lún. list. z r. 1441; s potvornem hlasem PB. 739; nad červenem mořem t. 808; kterem kúzlem t. 556; s velikem smutkem t. 518 (v PB častěji); bielem stromem Mand. 11ᵇ; bohatem kupcem t. (Výb. 2, 602); s welikem
