jsem mlád, stár– jsem mladý, starý (ein Junger. Alter n. politicky [Mladočech, Staročech]);
jsem znám, příbuzen – jsem známý, příbuzný (ein Bekannter, ein Verwandter).
Příklad starší, zvláště poučný, je tento: jest-li ť kněz dobrý, dobr ť jest sobě i jiným, jest-li ť zlý, jeho ť úřad jest jiným dobr, ale jemu ť jest zel Štít. uč. 126ᵃ.
2. Adjektivum jmenné není v obyčeji, když význam je přenesený; na př.:
co chodím do tělocviku, jsem zdráv; tělocvik je zdravý Us.; nelze říci: tělocvik je zdráv (podle Masaříka, Böhm. Schulgramm. 1894 , str. 32);
kdo se najedl, je syt – hrách je jídlo syté, je sytý Us. (tamt.);
dělník je hoden mzdy své dignus Us. – dělník je hodný Us.;
tento list zvadl – list je zvadlý, Vltava zamrzla – Vltava je zamrzlá Us.
3. Bývalé tvary jmenné vyšly namnoze z užívání. Co se jich zachovalo a co v jazyku spisovném zachovávati dlužno, učí usus dobrých spisovatelův. Toho se sluší držeti. Co jest přes tu míru, nejsou archaismy, nýbrž rčení strojená, kterých do jazyka spisovného uváděti nesluší. Nikdo nepíše, že strom je velik nebo pole veliko, pročež nemá se také psáti, že zahrada je velika nebo stromy jsou veliky. Podobně chybně se píše: tráva je zelena, kavka je černa, kavky jsou černy, havrani jsou černi; (víra) byla zajisté uvědoměla WintCírk. 916 (Wintrovo!); (tanečnice) byly příliš rozpustily Ner. ciz. 170; ulice (v Orientu) jsou nepravidelny t. 158; oddanost byla na polo ušlechtila Mourek Libuše 22, II. 111.
188. 3. Adjektivum ve funkci přívlastkové (attributivní).
Tvaru jmenného bývá adjektivum také ve funkci přívlastkové. Případů těchto je málo. Z nich pak některé mají doklady dosti hojné anebo dokladův aspoň několik, pro jiné jest pak i dokladů velmi poskrovnu. Uvedu případy všecky, jež jsou mi známy, a uvedu všecky doklady toho druhu, jež jen poskrovnu se vyskytují.
V stsl. mívá přivlastkové adjektivum tvar jmenný v několika případech, kde složený tento výraz, adjektivum se substantivem, má znamenati věc jakožto jednotku zvláštní a tedy má býti vlastním jménem této jednotky, na př. bêlъ gradъ = město tím výrazem nazývané, velikъ dьnь = pascha; srv. Mikl. IV, 148. V češtině je zajisté téhož způsobu výraz velika noc a bezpochyby také Hora Kutna; snad i příjmení Dlúh-Jan a některé výrazy jiné z pojímání takového vznikly; avšak v jiných výrazích tohoto druhu nelze toho ani dokazovati ani popírati, subjektivní pojímání má tu tím více volnosti, čím méně jest positivních dokladův; proto chci
