[1580] Lavrina […]text doplněný editorem[22]zde schází část textu, jeden list je vytržen hoře,
jakž se sta, ale s prací,
protož té řeči ukráci.
Tma by tehdy, mužíkové,
jich kniežata i králové
[1585] spat jidechu ihned potom,
Krimhulta pomysli o tom,
kterak by jim pomohla z núze,
nedadúci věděti ijednomu slúze.
Vstavši ihned jide tam,
[1590] tu kdež Dětleb zavřien sám,
zavola naň: „Brachku Dětlebe,
poď sem ke mně, třeba mi tebe.
Poslúchajž mne, cožť já pravi,
ač chceš svému životu zdraví.
[1595] Nebudeš li mé rady dbáti,
čest i život musíš dáti.“
Dětleb vece: „Co kážeš, toť chci zdieti,
probóh móžeš li mi to pověděti,
zbyti li sú či zjímáni?“
[1600] „Jsúť velmi hluboce schováni.“
Dětleb poče velmi plakati,
jakožto pravá máti
uzří, ano vybrány děti,
tuť nevie, co sobě zdieti
[1605] a řka: „Ach, bych měl své oděnie,
běžal bych k tovaryšóm nynie,
a nebo bych je vyplatil,
a neb svój život ztratil.
Když bych dosáhl svého meče,
[1610] neměl bych ijedné péče.“
Krimhulta jemu vece tak:
„Brachku, zajisté tobě pravím však,
poslúchajž mne, brachku milý,
by ty měl ty čtvery síly,
[1615] byl by zabit skuoro od nich,
tobě nelze viděti jich.
Vezmi prsten tento k sobě,
budúť divy známy tobě,
mužíka uzříš každého,
[1620] poslúchajž kázanie mého.“
Dětleb: „Což kážeš, to chci učiniti.“
Poče velmi vesel býti,
že mužíky všecky vidieše,
kam chtieše, tam jdieše.
[1625] Všecko tajemstvie zjeveno jemu,
tak dobře jako jich kterému,
povědě Dětleb stoje:
„Raď mi k tomu, sestro moje,
bych mohl jmieti své oděnie,
[1630] učinil bych div nynie.
Ani střiebro ani zlato,
dal by každý život za to.
Tiem bych tě chtěl ujistiti,
života ijednoho nepustiti.“
[1635] Tehdy Krimhulta, králová té hory,
vede jej do jedné komory.
Tu uzře oděnie všeliké,
jmějieše radosti veliké.
Najprv se k svému uteče,
[1640] Krimhulta jej ihned obleče,
štít uváza a helm vstavi
a řkúc: „Brachku, ještěť pravi,
nedbajž na kniežata jiná,
chovaj se jedno Lavrina.
[1645] Neb kdež by Lavrin ostál tobě,
nevidělať bych, co vzdieti sobě.
Kdyby mu zmek to štěstie dal,
ijeden
