[1455] celú zemí by ho nezaplatil.
Což koli jedno chtiechu,
všecko na nich hudiechu,
živ nevědě, kteraký bieše,
každý z nich se radováše.
[1460] Divě se té všie kráse
a řkúc: „V hoře jest tvé veselé,
nemeškajme nic déle.“
Pójdú opět herci jiní,
tak kratochvíl jim činí,
[1465] zpievajíce tak sladkú notu,
povedú se všakú rotú.
Jenž hlas hlasný i překrásný
pějíc každého ptáčka piesni,
až se v hoře rozléháše,
[1470] každý jim slúžiti žádádše.
Všichni malí mužíkové,
potom ihned ti rekové
pójdú tam před se dále,
kdež pokoj samého krále.
[1475] Každý okolo sebe hledí
i uzřechu, naliť sedí
zmilitká, poctivá králová,
vlastnie sestra Dětlebova,
s ní přemnoho krásných paní,
[1480] všecky v jejiem kázaní.
Rúcho z zlata se stkvieše,
zajisté nevědě, kteraké bieše.
ak drahú korunu jmějieše,
jako oheň se svítieše.
[1485] Kamenie se velmi svietí,
což móž svět za najkrašie jmieti
ani král ijeden, taký
pán, ani který pod oblaky
by zaplatil jeden kámen,
[1490] jenž v koruně hořieše jako plamen.
Kapitola XL.
Králová neučnini chvíle,
přije ty reky míle,
da jim tak milé vítanie,
jakož slušie každé ctné panie.
[1495] „Nad kniežaty vítaj, knieže,“
tak řkúc, za ruku ho dosěže.
„Seď podlé mne, Jetřiše pane,
komu se kdy taká čest stane,
jako se stalo tobě?.
[1500] Raduji se sama sobě,
že sem tě v té cti poznala,
neb sem mnoho praviec slýchala
tak přemnoho o tvé ctnosti,
že jsi tak ctný král beze lsti.
[1505] Ukazuješ rytierské činy,
rovenť jest nebyl nižádný jiný.
Co se jest kdy přihodilo,
to se tebe nikdy neskrylo.
Zákonť jest každé panie přieti,
[1510] tobě chválu i čest mieti,
dobře s dóstojen toho,
neb si ukázal hrdinstva mnoho.
Zvláště přijev bratra svého,
Dětleba z Štýrsky zmilelého.
[1515] Tuť líbala i objímala,
neb toho předávno hledala,
dobře tisíckrát jeho objemši,
potom jej za ruku ujemši,
