k letóm příde, avšak má újmu někakú; jako i u panošství móž dvořenínem býti u dvora králova, avšak v rytieřství větší má čest. Ale kdyby z potupy netbal na ně, nebyl by spasen. Tú svátostí dává buoh duši posílenie a udačstvie v duchovném boji; protož na čelo béře kříž s svatým křižmem, aby se nestyděl slúti křesťanem a činiti křesťanské skutky. Ta svátost také v duši opět jiné znamenie vdáví, jíž bude rozeznánie od nebiřmovaných, a jest jako rytieřstvie duchovnie; protož druhé neslušie jie přijímati. Té svátosti nemá jiný než biskup podávati; a sám nemá státi, kohož biřmují, ale má jej biřmovaný někto, leč muž, leč žena, držeti na znamenie, že se zná, že sám sebú nemóž státi bez božieho posílenie v křesťanském boji. Pakli by držal nebiřmovaný, hřešil by protiv obyčeji, ale proto by bylo biřmovánie. A takéž jest kmotrstvo na biřmování, jako i na křstu. Tu j’ svátost Kristus ustavil, když jest ruku svú kladl na dietky, ješto je nesěchu k němu; a potom jest moc vzala v jeho smrti.
[O božiem těle]text doplněný editorem[77]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
A když již kto má křest, má biřmovánie. Křstem jest očištěn všech hřiechóv, a biřmováním vzal jest pomoc ducha svatého a posílenie, činiti skutky křesťanské; kdyby sě vítězně byl obránil, ež by nebyl upadl v hřiech; tehdy by jemu bylo třeba svátosti třetie, to j’ těla božieho. Neb ač by byl všech hřiechóv očištěn a najlepšie činil skutky, nemohl by proto bez próvoda božieho těla dojíti do královstvie nebeského, aby mohl
