viděti boha. Hlédaj, svatý Jan Křstitel kaký byl svatý, však umřev, nemohl do nebes; nie by byla umřela svatá královna, matka božie, dřéve, než jest Kristus dal své tělo v obět za spasenie lidské, nebyla by mohla viděti boha. Protož, ktož chce a má býti spasen, nemóž jinak, jen připoje sě k tělu syna božieho; jest li v smysle, přijímaje tuto drahú a duostojnú svátost; pakli j’ kaková přiekaza, ale žádaje, aby mohl ji přijímati, a rád to vidě, ež sbožní ji přijímají; a pakli j’ bez svého rozumu, nevládna jím, tehdy v obecné vieře i nepřijímaje móž býti spasen. Proto o té duostojné svátosti tuto sem také umyslil, což mi j’ bóh popřál, povědieti.
Třetie svátost jest tělo božie; tu svátost jen kněz svěcený k tomu, a tak, jako j’ ustaveno, na oltáři z chleba pšeničného a z vína móž posvětiti. Bude li sě co ku pšenici kúkole neb jiného obilé přimiesilo málo, že proto slóve pšenice, to nenie škodno; a takéž i o víně. I móž, řku, kněz, a jiný ižádný, jako j’ ustaveno, z chleba a z vína tělo našeho pána a boha a jeho svatú krev posvětiti, tak že chléb znamenává tělo svaté, a víno krev. Ale tak jest dobře pod postavú vína pravé tělo božie, jako v oplatkové postavě; a takéž krev v postavě oplatkové, jako i pod postavú vína. Neb jest tu živý Kristus, vešken, celý, v plném svém božství, a v plném oslaveném člověčství, tak že tělo nenie bez krve, ani krev bez těla. Ale, jakož sem řekl, pro znamenie a pamět a vláštie náboženstvie k jeho svatému krve prolití světí kostel svatý víno, napomenutím a naučením jeho svatým, ež tu již ne víno, ale jistá jeho krev bude, ale ne bez těla; a takéž v oplatkové postavě bude tělo, ale ne bez krve. A již tu nebude chléb, ač i postava ostane chleba, božím divem a jeho svatú mocí, aneb vína; anebo jich chut v ustech ač ostane, proto tu již nenie toho. Ale jest pravý Kristus, jakož sem řekl, v svém pravém božství i člověčství již nesmrtedlném, s oslaveným tělem i s duší; jenž se j’ byl počal podlé člověčstvie v těle a v duši
