sliboval starým otcóm, že j’ pro ny se narodiv, umřel, abychom jeho smrtí byli vykúpeni, a za naše hřiechy aby jeho svaté tělo a jeho krev na oltáři svatého kříže byla obět. A z hojnosti toho vykúpenie to j’ zóstavil nám, abychom tuto svátost těla jeho měli k vezdajší oběti za vezdajšie naše pohýřenie. Neb jen skrzeň, a nic jinak, i malým, i velikým hřiechóm našim móžem nalézti odpuštěnie. Onť jest všech našich neduhóv duchovních lékařstvie pravé, on našeho zdravie zachovánie i svrchovánie. Všecky svátosti v smrti jeho těla a v prolití jeho svaté krve mají svú moc, i očistiti od hřiechóv i zachovati. A protož této svátosti, v níž on sám jest tak úplně, jakž v nebesích jest, jsme zvláště dlužni, abychom jie byli plni trojím činem, poňovadž chcem jí býti zachováni a očištěni i svrchováni od hřiechóv.
Najprv, nechcem li býti vinni, máme toho býti pilni, když jej uzříme, ano povzdviha jej kněz v té svátosti, okazuje jej všem lidem, ktož jsú tu, abychom k němu svých srdec povzdvihnúc, před ním na zemi padli na svú kolenú, znajíc, že on jest náš pán pravý. Ijednoho krále nenie, ani ciesaře, by z práva nejměl padnúti na svú kolenú před ním, a zvláště to jmaje na mysli, že když jej jest daroval tiem bóh, že jiní lidé ctie jej, klekají před ním, a jsúc lidé jako i on, proč by pak tiem radějí neklekl před tiem, jenž jest nerovně nadeň, než on nad lidi jiné, a jehož darem to má, že jiní lidé jsú pod ním? A též, když s tú svatú svátostí pójdú nad nemocného, má kleknúti každý, malý i veliký, na svoji koleně před ním, vida, že j’ tak milosrdný, ež jsa pán všeho, však ráčí navštieviti i sprostného člověka v té svátosti, do sprostného domku přída. Hrozné bezprávie, vidúc takého pána pokoru takú, i nepokořiti se před ním, na svú kolenú padnúc! Až nemni, by toho buoh nechal bez pomsty, že jsú lidé již z hrdosti vešli v to netbánie, že uzřiec tělo božie na mši svaté, aneb
