zlému studu. Pakli zatají kto pro stud z úmysla co toho, ješto by se měl zpoviedati, okáže to buoh den súdný přede všěmi lidmi i anděly. A veď netuš sobě tiem, řka: „Kdys to bude, že bude súdný den?“ Hlédaj, dnešní den nikdy nebyl, avšak přišel; protož nikakež pro stud na zpovědi nic nezamlčij, ale zač se najviec stydíš, to vždy pověz. Byť bylo dobré, nestyděl by se; a lepšíť jest ta hanbička před jedniem knězem, než hanba věčná.
Patanádsté, že má na sě žalovati, ale ne na jiného; ani sě omlúvati nemúdře, jako j’ se omlúval Adam, dávaje ženě vinu.
Šestanádsté, že má poslušen býti ten, ktož se zpoviedá, svého zpovědníka, pokánie od něho přijma za hřiechy; leč by ovšem nebylo hodné pro velmě pilnú věc, tehdy by přijieti nejměl, aneb s múdřejším o to pomluviti.
[O dosti učinění]text doplněný editorem[96]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
Třetie strana pokánie jest dosti učiněnie za hřiech; a ovšem jest pilna k oněma dvěma. Neb ktož by želel, že j’ dlužen, ač by se viece i nedlužil, nebyl by proto prázden dluhu, donidž by ho nezaplatil; takéž, kto neučiní dosti za hřiech pokáním, nebude proto prázden jeho, kakž koli viece viny na se nehromazdí. Ale to j’ jistá věc, že dosti učiniti za hřiech smrtelný nikdy by člověk hoden nebyl, by své moci pokánie naše v smrti syna božieho nebylo vzalo, jako j’ toho dotčeno dřéve, o vieře mluviec. Ale když jest dána moc pokání v svaté cierkvi, najprv veliká strana, jakož svatý Augustin praví, dosti učiněnie jest pokorná zpověd v studu za hřiechy. Neb ktož želé, že j’ zle činil, s studem pozná zlost svú na se; kněz pak mocí klíčóv kostelních pokutu věčnú promění v pokutu, ješto nenie věčná. Ale že jsú lidé křehci, a netbavi dobrého svého, menšie dávají pokánie kněžie, než slušie, na ten úmysl, ač sě zde kto nedokaje, aby asa v čistci se dokál; neb ktož by, pokánie přijma, rozpáčil se a netbal jeho, tieže by shřešil. A také j’ to hospodin zpósobil svú milostí, že často na ny přezří leckakús
