ješto oni mnie, by vlastnie jich byla, aneb tú lstí a chytrostí, jíž oni múdrost řiekají, tisknúc sprostnějšie od jich pravdy, lécejíc jim chytré řeči z nedojépie. A také mnozí na to svú múdrost obracijí, aby chytré kroje, hbité skoky i rozličně nové kunšty vymýšleli, jímž v sobě k bohu i k bližniemu hasie milost; neb sami se milují pro ty múdroště potvořené, a tak protiv bohu chtie svými výmysly vzácni býti. Čím by to lépe bylo, by tu múdrost lidé, kterúž jim bóh dal, k potřebnému obrátili, aby ji dobyli sobě i svým bližním, jsúc právě živi po boží vóli, bydla a věčného tovařistvie s těmi anděly, ješto cherubín, točíš „plni uměnie“ slovú, ješto sice zajdú svú múdrostí, že navěky budú boha odlúčeni s těmi diábly, ješto jsú z toho kóru vypadli. O těch jest sám Kristus řekl, že múdřejší jsú v svém běhu synové temnosti, než synové světla. Až o tom netřeba psáti viece, neb to před sebú vždyvidíme, kak múdře, chytře, dómyslně lidé stojie po věcech světských, pro něž Kristus nazval je jest syny temnosti; a kak netbavě a léně po duchovniem dobrém, jímž jsú nazváni synové světlosti, ktož po něm stojie. Jehož nám pomáhaj všemohúcí hospodin, bychom jsúc synové světla, dómyslně stáli a snažně po věčném dobrém!
[Súdciem]text doplněný editorem[42]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
Třetí kuor v té první jerarchii jest těch svatých andělóv, ješto Tróni slovú, jako by česky řekl „stolice“, na níž sám král sedá, když súdí. Skrze ty anděly buoh jako súdy své vydává, co proč má býti a kdy; a jsú tak úklidné mysli, ež se nepohnú jinam, než upřiemo to držie tvrdo, což jim jest od vyšších andělóv přišlo. Z toho kuoru také jsú vypadli diábli, mohše svatými anděly býti; mohše blaženě úklidné mysli býti, povoléc pravdě; to jsú přieliš roztrhané sami v sobě, bořiec a rušiec, kudyž mohúc, pravé súdy, vždy chtiec jinak, nežli slušie. K tomu andělskému třetiemu kuoru zvláště duchovnie súdce, ješto podlé knih duchovních práv súdie, mohú býti připodobnáni. Neb to právo předobře jest zpořiezeno a pocházie
