bližnieho svého, ač i dosieci toho nebude moci. A tiem činem hráti v kostky, chtiec vyhrati sbožie cizie, jest hřiech; neb chcem li, aby cizie bylo naše bez hřiecha, máme kúpiti u něho neb zaslúžiti někak, aby on s chutí postúpil rád nám svého a vzal za to od nás něco libého sobě, dieku neb přiezn neb což koli.
Protož razi křesťanské čeledi, aby najprv sprostně a tvrdě drželi křesťanskú vieru a jměli v boze svú naději a věděli božie kázanie desatero a plnili je z pravé milosti, srdcem, usty i také skutkem, majíc se k bohu tak, jakož slušie se k bohu jmieti, k hospodě také, jakož slušie, i k svému bližniemu také, jakožť radí svatý Pavel řka: „Žádnému nic dlužni nezóstávajte, jediné to, aby se spolu milovali. Ale komuž jste dlužni ctí, tomu čest dajte; kohož jste se dlužni báti, toho se bojte; komuž co platiti máte, tomu plaťte.“
Kak mají sě mieti k bohu srdcem, usty a skutkem
I řku najprv, aby k bohu jměli své srdce, často naň pomniec, často vzdychajíc k němu, žádajíc, aby vám dal to činiti, co j’ jemu libo, a odpustil vám vaše hřiechy i rozličná obmeškánie, a chválili jej v svém srdci, vidúc, kak jest divně a mocně a užitečně učinil to vše, což jest. A také se všeho srdce každý má vděčen býti toho, což má dobrého; neb to všecko má od boha: onen zdravie, onen sílu, onen múdrost a uměnie, jímž se živí a umie uhověti své hospodě neb tovařistvu; i jiné mnohé takovéž dary, z nichž některé móž v sobě znáti; a mimo ty jsú mnozí i jiní, jichž neumieme znamenati, avšak máme všeho býti vděčni. Neb ač i trpíme protivenstvie, chceme li sami, všecko j’ nám to užitečno; a nadto mnoho j’ jiných u veliké núzi. Co j’ pracných nemocných! A mnozí z nich, ješto na ně málo tbají, ješto by rádi témuž, jako my jmáme. Toť jest velmě užitečné a potřebné křesťanské čeledi jmieti v srdci. Neb když nemóžte almužnú kúpiti královstvie nebeského jako bohatí; ani mnohými posty a modlitvami, aneb pútmi jako prázdní,
