v životě svaté své matky, i narodil se z nie, i trpěl pro ny, i umřel, a pak z mrtvých vstal, a vstúpil v nebe, i sedí na pravici boha otce všemohúcieho; a podlé božstvie vždy j’ byl bez počátka v jedné chvále a všemohútnosti s otcem i s duchem svatým; jenž jest řekl k nám, když jest již chtěl vstúpiti v nebe: „S vámiť jsem až do skonánie světa,“ mieně to, že v této svaté svátosti chce býti s námi, zvláště, aby svú velikú, a až nemněnú dobrotu ukázal, a k velikému užitku našeho. Neb čím jest co většie dobroty podlé svého přirozenie, tiem viece ukazuje jie. A když dobrota božie jest vyšla nade vše dobroty, tehdy jest jí dobře slušné, že j’ se světu tak velice ukázala.
Najprvé dal sě poznati andělóm svatým, ukázav jim božstvie svého velebnost, v jehož vidění veleslavném jest jich plná radost, divné veselé a bezpečné štěstie navěky; jakož jest i Kristus sám řekl, že j’ to život věčný poznati boha samého, a jehož jest poslal, Jezukrista.
Druhé j’ se dal poznati lidem, tak jakž bylo podobné k jeho veliké dobrotě, ale aby své nezrušil spravedlnosti. Neb nebylo j’ správné, ukázati sě člověku zavinilému tak, aby z toho měl věčnú radost beze všie práce; ale bylo j’ milosrdné, zablúdilého člověka a provinilého smrti věčné utěšiti, ukážíc jemu dobrotu, aby se navrátil, naději maje. Jakž jest to i ráčil učiniti, rozličně a divně ukazuje sě svatým otcóm, Abrahamovi i jiným prorokóm, těše je, že chce poslati spasitele, v němž všichni národové lidští budú požehnáni; jenž shladí hřiechy lidské. A v té naději a vieře sú spaseni všichni otci Starého zákona, ktož jsú v ní sstáli; jakož i nynie, ktož věříme v Jezukrista, jenž ny jest vykúpil, již jím móžem býti hřiechóv prázdni a zatraceni, chcem li. A ktož nevěřie, by se to vykúpenie stalo již, jako dřéve, ktož jsú nevěřili, by mělo býti, ti budú v zatracení, a hřiechóv nikudyž nebudú prázdni.
Třetie i se j’ dal poznati všemu křesťanstvu, i ktož budú po nás, ukázav nám tu štědrost své dobroty skutkem, již jest byl
