na kláštery nebo kostely stavěli, než by zle dobyté navrátili. A obak, ktož zadržé cizieho, vie li komu, najprv navrať! Pakli nevie, soběť nemá zachovati, ani tam, kamž se jemu chce, bez rady biskupa svého; neb komuž jest poručil on, má obrátiti. Ale že j’ nechutno vracovati, pilné se jest toho střieci, by cizieho nezatrhal, a zvláště mzdy; ktožť co podělá, inhed mu zaplať, neprodlévaj tiem do jitra, nebť snad večer nemá co jiesti, ani jest prázden choditi po tom. Tomuť jest učil starý Dobeš svého syna.
Hospodyniem múdrým
Hospodyni pak múdrá a šlechetná k měsieci jest přirovnána. Neb jakož měsiec všicku svú krásu od slunce béře, takéž ona čest má od svého muže, když věrně a právě pravú milostí na se zříta, že mezi nima ijedné přiekazy nenie, jíž by potuchla pravá milost. Jakož vídáme, když mezi sluncem a měsiecem bude země, že slunce upřiemo nemóž na měsiec zřieti pro ni, inhed potuchne měsiec; kdyby také slunce ztratilo krásu, ovšem by měsiec krásen nebyl. Protož mýlé se ty hospodyně, ješto své muže lacino vážie neb jimi smiech pobíjejí; aneb ješto co komuž kolivěk rozprávějí bez velmě pilné potřeby, ješto by k hanbě jich mužóm bylo. Často to bývá, že mnohá žena mní, by jejie muž jen jí ctěn byl, a jako by jí k ničemuž nebyl užitečen; a mní často, by jím přiekazu měla, že se jí zdá, by ho neměla, že by velím lépe všicku svú věc zpósobila. Pak bývá to, že ostanúc sama teprv uzří, co j’ práce; a velím hóře bude zpósobeno, nežli dřéve; a bude jí s větší hanbú, než by byla na svého muže nerechnila před jinými. Protož každá múdrá žena má svého muže milovati a svým urozením nadeň se nepieti neb svým smyslem; neb viece žena mužem čest má, než muž ženú. Ale jakož malé jest světlo to, ješto od slunce měsiec má, kakž kolivěk i toho od
