a točiec myslí. A pakli se rozmysléc která, bude chtieti ostati pannú, nic se proto nerozpakuj, ač se jest žedila myslí v smilstvě, neb kochala, mysléc jíti za muž, aneb kak jinak své panenstvo chtiec přestúpiti, a buoh toho nedopustil, tak že jest skutkem tělesným najevě panenstvie neztratila, jsúc již v smysle; protoť jest koruny panenské neztratila, kakž kolivěk zprznila ji jest a zšeředila, podlé toho, jakž jest pilně v tom své mysli povolovala; ale móž ji ještě pokorným za to dosti učiněním učistiti a tak duostojenstvie panenské jmieti. Cožť pannám pravi, téžť i jinochóm pravi; neb jedno panenské duostojenstvie jest obojích, ač ho umějí užívati.
O duostojenství stavu panenského
I řku, že se na to také mají rozmysliti, ktož jsú v panenství; že stav panenské čistoty jest ze všech stavóv najduostojnější, když kto pro milost boží netbá tělesné žádosti, a přemóž ji, bráně sě skutku tělesnému, až do života s pomocí boží umyslil té libosti nepovoliti. Těm svatý Augustin praví: „Jistě něco veliké věci mimo jiné budú jmieti v tom obecném blahoslavenství, ješto již, ještě jsúc v těle, mají něco netělesného.“ Svatý Jeroným praví: „V těle jsúc, kromě těla býti živu, nenie život zemský, ale nebeský.“ A protož ješto j’ řekl Kristus: „Když slovo božie padne v dobrá srdce, jako siemě v dobrú roli, jedna dadie užitka třidceti, druhá šestdesát a třetie sto;“ to vykládajíc učenníci, pravie, že slovo božie, když padne v dobrá srdce lidem z stavu manželského, přinese užitka třidceti. A když budú dobrá srdce lidí ze vdovieho stavu neb vdovcového, v těch šedesát: ale v panenských srdcích dobrých sto užitka móž přinésti slovo božie. Neb, jakož sem i dřéve byl řekl, panenský stav móž pláti milostí větší k bohu, než stav manželský aneb vdoví; a také stav panenský zvláště znamenává nebeské bydlo, a zvláště jest pošel z nebes.
Ale zde na světě hrubí lidé neuměli jsú poznati toho, by byl kterého duostojenstvie, jeliž syn boží sstúpil s nebe a naučil, chce
