sedmeru kostelní svátost.
A z těch svátostí každý má dojíti pěti, chce li plné duostojenstvie mieti křesťanské, když má ten čas podlé zpósobu křesťanského; ale beze dvú móž býti dobře spasen. Neb dobrý bóh všecka svá přikázanie zpósobil múdře, ižádnému nevele přieliš, ale k tomu lid nutě, ješto, chce li, každý móž splniti. Protož křest, biřmovánie, tělo božie, pokánie, a najposledy svatý olej přikázal jest každému, aby v svój čas ty svátosti přijímali lidé; ale manželstva a kněžského řádu nevelí, jen ktož sám z své vóle chce stav manželský aneb řád kněžský přijieti. Neb kakž kolivěk manželská svátost velikú věc znamenává, však jest stav najnižší v čistotě; protož jeho buoh i nepřikazuje, zdali by kto, chtě býti vyššieho duostojenstvie, poslúchal rady jeho, ješto radí, chtěl li by kto pro královstvo nebeské sdržeti se. A takéž, že j’ řád kněžský najvyššieho duostojenstvie, nechtěl li by pak kto podlé toho stavu duostojně živ býti, aby jemu nebylo k odsúzení, buoh toho řádu všem vóbec nepřikazuje.
Z těch také svátostí tři jsú, ješto ostavují v duši zvláštie znamenie; protož jich neslušie viece přijímati, jen jednú, to j’ křest, biřmovánie a svěcenie kněžské. Právě takéž, jako když kto bude pasován jednú, viece jemu neslušie se pasovati, již věč bude rytieřem; aneb když bude k které zemi korunován. Ale pokáním to znamenie v duši nepřicházie, by jím zvláští čest a duostojenstvie měla duše; neb kdyby to lze bylo, ež by nebyl člověk vinen nikterýmž hřiechem, také by mohl spasen býti bez pokánie; a též bez svatého oleje. A také dietky bez přijímanie v svátosti těla božieho mohú býti spaseny. A pak manželstvo jen jest lékařstvie protiv žádosti; protož také móž býti bez něho spasen, ktož chce. A zvláštie cti a znamenie v duši neostavují ty svátosti čtyři, i móž je člověk vždy obnovovati, když mu jest třeba; neučiní křivdy jim, jako by učinil oněm třem, ješto věč ostavie znamenie v duši, aby byla čest věčná tomu, ktož bude spasen,
