býti pohřebenu, tu já nic dobrého nerozumiem, jelikož k duši; leč by pro ty, ješto po něm ostanú, úfaje tomu, že jeho známí a přietelé budú naň tiem lépe pomnieti, zvolil pohřeb tu, kdež jiní ležie jeho předci, dobrý jest úmysl; aneb, když úfaje do těch modlitvy, ješto tu přicházejí, aneb někdy budú přicházeti na boží službu aneb na odpustky, a prositi budú obecně za duše, vzvědúc, že jich mnoho tu hřbí, dobře j’ volil. Pakli k kterým duchovním, vida, že krásně vedú boží službu, má milost pro boží čest, i volí u nich pohřeb, také j’ dobrý úmysl; ač by i ne ovšem byli nábožní zákonníci; když jest dobré miloval úmyslem upřiemým, neztratí žádosti dobré.
Ale já vám to porúčiem, mé dietky, potiežíc se s tetkami svými, kdežť se vám zdá, podlé toho, jakžť čas a miesto bude, tu mě křesťanským schovajte obyčejem; u vásť na světě najvětší mám naději jmieti, neb ste mi najviece dlužni.
[O očistci]text doplněný editorem[108]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
Jest pak ještě lékařstvie jedno hřiechóm dopustilým, ktož se jich zde neočistí, ale ovšem velmě těžké, to j’ po smrti čistec. A ta muka, jakž všecko písmo svatých mistróv praví, jest těžší, než která na světě muka; neb jest táž muka, jakož i u pekle, jednéž nenie věčná; ale že sme jie nezkusili, i zdá sě nám klam. A dobře j’ podobné podlé božie spravedlnosti, ktož zde tolik maje lékařství, jimiž by mohl, by byl pilen svého dobrého, zbýti hřiechóv, i netbá, aby potom tieže trpěl. A když jest múdrý buoh, nemni, byť neuměl nové, jelikož k nám, a neslýchané vymysliti muky, an jest zde tak mnoho a rozličné bolesti přepustil, ano jinak sadá, jinak štpí, jinak bolí udeřenie, jinak ubodenie, jinak horko, jinak zima, a v každý úd jinak; a tak i o jiných bolestech. Protož když jest zde tak mnoho rozličných bolestí mdlému tělu, co tam duši? Než jediné to jest tam dobré, že tú mukú nemóž sě tak rozpáčiti, by proto ztratil boží milost; ale když sě pokaje tam a očistí těch všech smrtedlných hřiechóv,
