sebe nemá: takéž malá jest čest tohoto světa. Neb jakož ono ve dne nesvietí, jen což v noci, avšak noc činí veselejší: takéž tato čest nic nebude v onom věčném dni. Protož, což činíme, nejen čiňme po tuto čest zdejšie chvály; ale této chvály neběhajmy svým bližním pro dobrý příklad. Ne na zdejší chvále a cti chtiec dosti mieti, ale zakusiec, že j’ chutna tato, a vědúc lepší, tiem snažnějie po oné stójme. A protož dobrá hospodyni má se střieci před bohem i před lidmi všech nesličností, což mohúc dobrého činiec. A najprv aby v sobě viery křesťanské nezprznila ijedniem kúzlem; ne tak, jako šeředné ženy na svých mužích hledají milosti diábelskú mocí, ješto řiekají: „Nekúzlený muž jako nesolený hrách.“ Ale hospodyni šlechetná přitáhne k sobě svého muže vášněmi dobrými a darem božím.
O pateře věci, již má hospodyně mieti do sebe
Zvláště patera věc jest, jíž bez hřiecha móž žena svého muže přitáhnúti, že ji bude milovati. Pakliť by ta nepomohla, tehdyť ovšem nepomohú ijedni čáři; pakli by již pomohli čáři, však by protiv bohu ot diáblóv nebylo hledati pomoci. Neb všecka kúzla i všichni čáři jsú s diáblem lidské smlúvy znamenie zevná a někdy tajná protiv bohu. Neb ač se zdá někdy něco, by zlé nebylo, však vždy někaká lež jest při tom a někací bobonci nepotřební. Protož každá hospodyni s pomocí boží nechaj kúzel; neb dojde li této patery věci, nesnad by jie muž jejie nemiloval. Té pateře věci učili jsú Sáru, mladého Dobeše ženu, přietelé jejie, jakož se čte, že když již chtieše s mužem od nich, pochopivše ji z pravé milosti počechu ji celovati a napomínajíc, aby tu pateru věc měla na paměti.
Prvá jest, aby ctila svekra a svekru. Přirozená věc jest, že každý rád vidí čest svého otce a své mateře; a také bóh jest to kázal, a hanba otcova jest synóm hanba. Protož žena cti přátely mužovy, ač chceš čest od muže mieti.
Druhá věc jest, aby muže svého
