kterém údu, když jej chce zkaziti. A také j’ to tiem věděti, že ne pro bolest kto umře, ale proto bolí, ež sě kazí úd některý, neb nejedna j’ velmi příkrá bolest, avšak od nie člověk neumře; a druhá j’ menšie, a člověk umře. Protož když těla vstanú z mrtvých, budú tak spojena mocí boží, ež v nich nebude, by sě mohlo zbořiti, v němž jich život bude záležeti. A protož bolest budú mieti, vždy mrúc, ale ta živost v té bolesti jim nikdy nezhyne. Protož dobréť se jest vystřieci pekla; nebť z pravého pekla nenie vykúpenie ijednomu, než věčná čtice; kdež což koli kto žádá, toho j’ jemu nelze mieti, a proto vždy žádati nepřestane; a což koli má, vidí neb čije, to jej vše mrzí. A z toho hoře pekelného pokánie zbaví každého, bude li plné, tehdy úplně; a pakli neplné, ale čistcem se mosí doplniti, kdež takéž jest hoře, jako i u pekle, jedinéž, ež konec vezme; avšak ty hubené duše, donidž jsú tu, pro hroznú ukrutnú bolest nemohú se tiem utěšiti, ani na to rozmysliti, že jim mine ta čtice hrozná. A protož třeba by bylo pokáním plným i čistce zbýti, naleznúce milost boží. Nelzeť jest, byť byl který hřiech bez pomsty, aneb ty msti sám nad sebú své záviny utrpením kterýmž koli, aneboť pak bóh bude mstíti, a snad tieže, nie bez snadu tieže, aneb zde, aneb na onom světě. A přepustí liť na tě zde kterú lopot a protivenstvie, mstě nad tebú zde, aby ty se tiem zde očistil, a ty nebudeš pokorně toho trpěti, budeť opět pomštěno tieže; a pakliť nic zde na tě nepřepustí, chceť, aby ty sám mstil nad sebú své záviny utrpením a pokáním. Neučiníš li toho, ovšemť bude nad tebú na onom světě pomštěno tieže; jakožť jest i dřéve řečeno, budeť miesto dřevěného udělán železný řetěz.
[O odpustciech]text doplněný editorem[101]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
Odpustky také lidé některdy hřiechóv pozbývají, a příslušejí odpustci ku pokání; protož což já o nich mohu rozuměti, také o nich něco poviem. I jest najprvé věděti, že odpustek to jest, když by člověk
