vieru ukazujíc, aby ve všem ozdobili křesťanskú vieru,“ točíš ať jsú jim věrni, neškodiec jim ijednú lstí na jich sboží, ani sobě kterú lstí té práce, ješto nésti mají, umenšijíc. Toť proto velí učiti vás, neb ve všech svých činech v menší i u větší věci máte jim sprostně věrni býti, i v tom, když co viete jim škodného v čeledi neb kdež kolivěk, aby je vystřiehli toho, nemóžte li staviti jinak. A ovšem cti v jich ženách, dětech, v dievkách máte ostřéhati, pomniec na onoho jinocha Josefa, syna Jakubova, jehož jest byla zamilovala jeho pána žena. Jedno li jest jemu slibovala, o jedno li se jest pokusila, tu ochotenstvím, tu čáry, tu oplzlstvem chtiec ho k smilstvu rozdrážditi, jakož pravie jedny knížky, ješto jsú o všech synech Jakubových; až se jemu hroziti jala, až jeho připravila i u vězenie, však jeho bóh ze všeho toho vysvobodil a nadto pánem nade vším královstvem jej ustavil pro jeho vieru. Neb jest k ní řiekal: „Mój pán ve všem mi věří a vše mi poddal kromě tebe; lepí sem za to život dada, než bych se v tom pronevěřil.“ Protož raziť křesťanské čeledi, tak pacholkóm, jako dievkám, aby svým pánóm a svým paniem byli věrni, jich cti hledajíc, i jich domóv, pravú, čistú milostí, srdcem milujíc je, ne protiv bohu, a tu milost usty i skutky ukazujíc, jakož buoh kázal skrze svého apoštola; aby vešken pořád byl dokonán, jímž každý odplatu vezme.
Kak mají spolu býti srdcem, usty a skutkem čelední lidé
Spolu pak čeled najprv srdcem čistú mají k sobě milost mieti, v nivčemž nemajíc k sobě závisti a nehrdajíc jeden druhým, a tu milost sobě rozličnými dobrými skutky ukazujíc. Neb když jeden druhého miluje právě, brzoť se domyslí, co j’ jemu třeba; a tak skutkem ukáže milost svému družci, nauče jej, napomena, i pomoha jemu jeho dobrého. Avšak ne protiv bohu, ani protiv hospodě mají se spolu v čeledi milovati; ale najprv boha, potom hospodu pro buoh, a pak se spolu pro buoh
