úředě, jako pannu boží pro to, že j’ dobrá, čistá a pokorná, leč jest ženského rodu, leč by v čistém panenství také i muž byl. Též miluje li kto kazatele pro to, že pravdu káže a učí lidi, krále, že svój úřad právě vede, neb kteréhož koli božieho úředníka dobrého, ač i sám nemóž v tom stavu býti aneb v tom úřadu, však těm podobnú odplatu vezme, ač ne ovšem túž, kteréž jest miloval v jich šlechetnostech. Takéž protiv tomu, ktož tantéře miluje pro to, že j’ tantéř, nekázaného, že j’ nekázaný; jich také pokutu vezme podlé toho, jakož milost jest malá neb většie. Ještě viece činí ta dobrá milost, že všechny věci obrátí k dobrému tomu, ktož miluje boha; také i hřiechy jeho. Neb obraze se o své hřiechy, počne boha větší milostí milovati; a také zvláští útěchu v tom bude mieti, když uzří, že jsú jemu jeho hřieši odpuštěni, pro něž správně mohl jej jest buoh zatratiti. Svatý Jan apoštol, tenť jest znal milost; protožť jest řekl: „Ktož nemiluje, bydlí v smrti.“ Neb ač jest psáno, že spravedlný z viery jest živ, točíš bez viery pravé skutci spravedlní před bohem živi by nemohli býti; však milostí živa jest viera i naděje; a z viery milost jdúc skrze naději, obživuje vieru i naději i jiné spravedlné skutky, mienímť, když jest dobrá milost. A také jest zvláštie duostojenstvie milosti, že jí člověk, když dobré miluje, slóve dobrý. Neb i zlý věřiti móž dobrému; a nemiluje li dobrého, ač dobře věří, nenie dobrý, ale zlý jest, a tak jest v smrti.
{Kak máme boha milovati}marginální přípisek soudobou rukou
I jest pak dvojitá ta dobrá milost, ješto karitascizojazyčný text slóve latíně, jížto má sobě člověk tu věc, kterúž miluje, vzácnost, jedna strana chýlí se k bohu, druhá k bližniemu.
Ale ti málo boha milují, ktož jej jen řečí milují, a nechtie proň hřiecha ostati, nechtie proň cizieho vrátiti, nechtie proň, což na ně přepustí, pokorně trpěti, poznajíc se, že jsú duostojni trpěti pro své hřiechy, aneb pro čáku věčné odplaty, ani chtie proň pokáním svých hřiechóv polepšiti. Málo ti boha milují, ktož
