opavskému, synu královu, jinú cestú zdvihla se.
O tom, kterak česká země mnohé nehody trpěla od rozličných Němcuov, tuto se bude praviti
Létafootnote_reference Božího tisícého CCLXXXI. Ota, bramburský makrabě, poručník královice mladého, poslav své sluhy do Prahy, Pražský kostel, v němž [páni]text doplněný editorem[411]doplněno podle PulkR 81ra i jiní lidé své zboží snosili byli u války, u zakřistí dřvi vybíti kázal a u škříň také zboží to vybrati kázal odtavad preč. To když se tak stalo, potom ten jistý markrabě viděl jest, že země skrze cizozemce den ode dne kazí se, svolav zemeny, pod šíjí učinil toto ustanovení obecné, aby nižádný Němec v zemi neostával, ale všickní ven vybrali se. To když se tak stalo, přestal lúpež. V tom jistém sněmu s povolením všech zemanuov Tobiášovi, biskupu pražskému, a Teobaldovi, sudímu zemskému, zpravování země poručili, jenžto jako muží múdří všecky zlosyny ven z země vypudili a pokoj učinili. Takž pak lidé tepruv orati a svých po cestách potřeb činiti jali sú se. Jeda z země, markrabě ten jistý slíbil Tobiášovi i jiným zemanóm na určený čas již vrátiti královice, jehož, když ten čas přišel, nic jest neučinil, ale dlúhý čas potom ještě jeho v své moci držal.
Léta Božího tisícého CCLXXXII. pro ty války a pro to ukrutenství, kteréž Němci činili zemi, dědina mnohé časy, ješto nebyla orána pro ty rozličné nehody, jenž se puosobily, drahota veliká byla velmi tak, že mnohé mateři, milosti mateřské zapoměvše nad syny, děti své zbily a je jedly. A takž potom mor veliký znikl byl.
Létafootnote_reference Božího tisícého CCLXXXIII. toho měsíce ledna duha velmi krásná všecko město pražské obklíčila. Proněžto řekli někteří, že to jest šťastné znamení, neb jakžto duha búři stavuje, takéž Buoh všemohúcí, jenž obránce české země, svú milostí tyto nehody staviti ráčí. Opět jiné znamení toho měsíce dubna zjevilo se, hvězda
