časuov velmi zle [země]text doplněný editorem[407]doplněno podle PulkR 80rb byla nadána a zpravována, nebo mnozí Sasícové a Němcové jiní, vtrhnujíc do země, Čechy tak hrozně mútili, že mnozí od domuov zaběhše, v lesích bydleli. Proněžto že dědiny neorali, hlad v zemi byl veliký. Proněžto od těch Němcuov ukrutností země velmi zhubena byla, kostelové také skaženi byli. Tak dlúho to trvalo, až páni s markrabí bramburským vzevše radu, Dobešovi biskupovi opravu zemskú poručili. A taka Sasícové a Němcové tí jistí byli z země vypuzeni a lidé od jich překážky zproštěni byli.
Téhož léta, jakž kronika bramburská líčí, Ota, řečený Šíp, syn Januov, vytrhl proti Majtburským, mezi Urozy a mezi Majtburky boj maje, jat jest, jehož Jan a Kunrád, bratří jeho, pomstiti chtíc, přijavše k sobě Albrechta, vévodu z Brumsvika, všicku zemi majtburského kostela poplenili a ty hrady Himoldsberk a Ovbifolde obdrželi. Zatiem pak Ota, druhý syn Otuov, v tvář krásný, Gitu, dceru hrabinu z Henenberka, pojal jest i měl s ní tři syny a tři dcery. Jednu Boženu, jenžto vévoda polský pojal, a Metyldu, jenž vratislavský pojal vévoda, a Jitku saský pojal vévoda a Gunhuntu, jenž v čistotě až do smrti byla. Ten jistý Ota s bratrem svým Otú byl jest spolu, ale Albrecht, bratr jich, byl jest diel svuoj vzal. Potom Ota tento, bratr Oty druhého, dceru Rudolfovu pojal, říského krále, jenž když umřela jemu, v templéřským klášteře se zákon oblékl, v němž chvíli pobyv, potom v Leníně zákon přijal i byl tu do své smrti. Proněžto tento Ota druhý sám diel vešken ten země měl, a dlúhé časy živ jsa, mnoho zemí dobyl a mnoho bojóv měl s Pomerany a s Slovany, je pod se podmaniv s svými strýci, s Šípem, s Otú a s Kunrádem, i s Čechy, také ve všech věcech múdře a udatně sobě činíc. Za jeho časuov pokoj byl i byla země všeho dobrého plna. Ten když umřel, v lenínském klášteře
