a přijal je od něho u manství. Znamenav také Rudolfus smlúvy podobné a spravedlivé jsúce, ješto mezi Otakarem a mezi vévodú slezským stalo se, jakž povědíno již, že to jisté vévodství od staradávna skrze české krále téměř jako zdviženo bylo a poddáno, neb platem českým knížatóm platiti bylo vysazeno, listy těch smluv potvrdil v tato slova:
„Rudolfus, z Boží milosti král římský, vždycky přispořitel.
Známo činíme tiem listem všem, že mezi Jindřichem, vévodú vratislavským, a mezi králem Václavem a mezi Otakarem králem smlúva a zaslíbení takové stalo se jest: umřel li by Jindřich dřéve řečený krále Válava, aby naň země jeho spadla. Kterúžto smlúvu my za spravedlivú a záslušnú majíce, je s plností naší moci potvrzujem, tento list tomu na svědečství davše.
Dán a psán list tento v Erfordě toho měsíce října.“
O to, že králové čeští od staradávna hlas mají také římského krále voliti a že to volení s práva k nim přísluší, tento list zjevně ukazuje v tato slova
„Rudolf, z Boží milosti král římský neb říský, vždycky přispořitel.
Všem říského císařství věrným, ktož list tento opatří, milost svú, všecko dobré dává. Podlé úřadu našeho zprávně se máme vzeptati, které právo u volení římského krále na koho příslušalo by. Proněžto vzeptali jsme se od šlechticuov, od pánuov i od knížat říských, že na výborného krále českého volení přísluší. A také z starého i z nového svědečství došli jsme toho, že šenkství na ně přísluší i jich dědóm, pradědóm i prapradědóm, ač také toho všeho chtíce je z budúcí nehody snad nikdy zbýti, potvrzujeme a potvrzeno tímto listem máme, jsúce tak, aby v to právo nižádný jiný potom se nevpletl. Zda by co marné, protivné neb škřeklivé uměnie které proti tomuto vzpáčeno bylo, jenž se nám nezdá, to z plnosti naší králové moci doplňujem. Též dánie jako na onom devadesátého léta.“
