jsú, aby každá z nich podlé své libosti a podlé svého chtění mužuov požívati mohly, když by žádost měly, totiž aby se s mužmi objímaly a s nimi pohrávaly k onomu podobenství a obyčeji, jako ony ženy amazonské v Království Saba k své libosti muže pojímati obyčej mají. Kteréž vypovědění a súd muží, ješto zuostali byli, slyšíce, měli sú k knížeti svému Přemyslovi útočiště, prosíce ho za radu a pomoc o té věci. A řkúce tak: „Nebudeš li raditi v těchto věcech a k tomu nepřizříš slušnú pomocí, věz to, žeť již potom tiem jistým pannám k jich panování poddáme se.“ Tehdy kníže Přemysl, radu učiniv, poslal k těm dievkám na Děvín, tuto věc jim dávaje znáti a řka: „Již čas jest, abych se panování vašemu poddal a hrad vyšehradský abych u vaši moc a zpravování vydal. Protož račte dievky poslati, aby se veň uvázaly, jakž se vám bude líbiti neb zdáti podobné.“ To když dievky uslyšely, ihned rychle s velikým množstvím dievek poslaly sú na Vyšehrad. Kteréžto když tam přijely, všelikú potřebu tělesnú nalezly sú, a tak jedly i pily velmi lakomně, i opily sú se násilně velmi. To když se stalo, tehdy Přemysl z tajných stráží svých tu připravené muže ven vypustil a je všecky zbíti kázal. Muží pak tí jistí, ješto je zbili, pojavše koně a odění jich vzavše, na jiné, aby je zbili, silně sú se připravili. To když uslyšela Vlasta, kněžna jich, hněvem zapálivši se silně velmi, vyjela s hradu svého Děvína s těmi pannami, ješto po ní rychle jely. A když před Vyšehrad přijely, muží dobře odění jsúc v to odění těch panen, kteréž zbili, jim bez strachu opřeli se. Vlasta pak mnějící, by zástupové oděných panen hned