kúřimský i s jeho zástupem pohrzel jest a tak potkav vzkázal jemu, boj s ním chtě míti. Jemužto svatý Václav poslal jest posly a řka takto: „Když žádáš vévodství mého, proč by tito zbití byli v boji, nad nimiž ty panovati žádáš? Jáť nežádám nad tvými krve prolití. Ale když žádáš se mnú míti boj, přemuožeš li mne samého jediného, a tak nad těmito nade všemi mými panovati budeš. Pakli já tě přemohu, nechť také tvoji všickní panství mému poddáni sú.“ Vévoda kúřimský velmi vesele pod tú zámluvú smluvil s ním sám a sám bojování, zaručiv toho boje dostání s obú stranú obojího vojska. Totiž nadál se, naň hledě a na jeho pokoru, že ho snadně přemuož. Naliť pak Duch svatý silnější byl bojovník, jenž v něm přebýval. A když již oba s obú stranú, sv. Václav i vévoda kúřimský, vypravichu se k tomu sedání, vojsko s obú stranú stáše, přihlédajíc a dívajíc se tomu. Tehdy, když sv. Václav táhl na poli, anjelé nebeští s obú stranú obapol s nim táhli a kříž stkvúcí před jeho tváří napřed v cestě předcházel. A když vévoda kúřimský ten div opatřiv veliký, ano andělé nebeští vedú sv. Václava, padl jest ihned před ním k jeho nohám, prose, aby jemu odpusititi ráčil jeho zavinění. K kněmužto sv. Václav pověděl řka takto: „Beř se do svého domu u pokoji a mějž na svém zboží dosti, nebť já tvého nežádám.“
Potom pak opět jiného času, když sv. Václav k císařovu dvoru od císaře byl pozván, císař i také jiná kniežata velmi poctivě sú ho přijali, a tak v hradu a u pomluvu císařovu vždycky jest byl pozván nebo povolán. Tehdy zatiem jednoho jítra pro práci a pro úsilé, ješto v noci činil na modlitbách a na bdění, Bohu slouže, před císaře přijíti zameškal, pro kterúžto věc císař i jiná knížata, že pozdě přišel
