Léta Božího osmistého devadesátého čtvrtého Bořivoj, vévoda český, křesťan jest s ženú svú svatú Lidmilú od svatého Metudia, moravského arcibiskupa, za těch časuov, v nichžto Arnolfus císařem byl. A ten jistý návodem krále Svatopluka křest u Volchradě, v tom městě, stal se jest. Neb toho času vévoda český pod moravským králem jest byl. Těch také časů pod krále moravského mocí byly tyto dvě země, totiž Polsko a Rusko. I jest také znamenati, že těch časů Velehrad byl jest hlava vší moravské země.
Stalo se jest pak toho léta, že král Svatopluk nespravedlivě boj pozdvihl proti pánu a kmotrovi svému císaři Arnolfovi. Proněžto s zástupem všech němečských zemí s jedné strany a Uhry s druhé strany proti němu u velikém zástupu shromáždil jest. Král pak Svatopluk vida, že císařovi nemuož ostati na poli, s prostředka všeho vojska kradmo preč jest postúpil. A tak tajně vsed na kuoň svuoj, odtavad preč se jest bral, i přibrav se k jednomu miestu na vrch jedné hory vysoké, jížto řiekají Rembot, tu na tom miestě tří pústeníkové toho času přebývali. Proněžto král Svatopluk, aby zatajen a nepoznán mohl býti, kuoň svuoj jest zabil a meč v zemi pokopal. A to tak učiniv s těmi pústeníky, oholiv se, rúcho pústeničí na se vzev, v tovaryství jest byl tak dlúho, až právě ten čas přišel a ta hodina, že životem svým byl bezpečen [ovšem]text doplněný editorem[51]doplněno podle PulkR 8vb. Tehdy pak král teprv, kto by on byl, pústeníkóm zjevil se jest, a pak skuoro umřel jest.
Jehožto království po jeho smrti synové jeho krátkých časuov a dosti nešťastně drželi sú. Neb syn jeho, jehožto po jeho smrti království zpravoval, jednoho svátku, chtě loviti blízko podlé Velehrada v jednom lese, jemuž řiekají Křečín, vzkázal arcibiskupovi, svatému Metudovi, aby
