jich svátost ohlašuje. Nebo při jeho sv. těle i na přenesení i také na pohřebu v Pražském kostele Hospodin skrze jeho zaslúžení mnoho divuov nad mnohými nemocnými učiniti ráčil jest a ještě i dnešní den mezi věrnými křesťany činí. Neb psáno jest takto: „Příliš velmi, Hospodine, poctěni jsú přítelé tvoji, příliš velmi knížetství jich rozsilněno jest. Neb ty v nich divy své pokládáš a oni milosti tvú panují. Ty si jich poctiti ráčil, aby tiem pilnějí a poctivějí a doufalejí lid tvuoj tě chválil. Ty si, Hospodine, kněžství tohoto sv. mučedlníka tvého, sv. Václava, tak velmi rozsilnil a rozšířil, že i po dnešní den, milý Hospodine, skrze jeho zaslúžení povýšil si a uctil si rozšíření české země, že nad jiné mnohé země jiné zvláštností jako ruože nad kvítí přejasně vyniká.“
O divích svatého Václava, co jest se stalo
Hodné a spravedlivé jest, aby pravda divuov, jenžto od Hospodina skrze tohoto sv. mučedlníka milosrdně nad věrnými a nad nábožnými křesťany stali sú se, vypsáni byli nevšickní. Ale některé z nich pro řeči ukrácení zajisté v Starém písmě nalézáme, že rytíř svatého Václava a sluha jeho jménem Podiven, kterýžto za jeho zdraví v mnohých dobrých sktucích, to jest v bdění na Boží službě, v rozličných poklonách i v rozličném jiném pracování tovaryš jemu byl, přikázaním nemilostného Boleslava, vraha bratra svého, oběšen byl na šibenici. Protože milovník a následovník dobrého a přesvatého příbytka svatého Václava mučedlníka byl jest následovník za živa i také po smrti, když již tak oběšen byl, po dvú [letú]text doplněný editorem[70]doplněno podle PulkR 13va toho jistého oběšení s nepoškvrněnú a s nepokaženú bradú, ano jemu všecky nehtové na rukú i na nohú jakžto za živa rostli, nalezen jest byl vešken celý a v ničemž neporušený, tu jest odtud vzat a v Pražském kostele vedlé kaply svatého
