nalezením pánuov zemských súd vydán jest na tyto jisté. Proněžto Soběslav, kníže české, rozličnými mukami Miroslava a Střezimíra mučiv, na kusy téměř rozebrati kázal, a tak zlostníky umořiti, jiné pak vnuky Vršovských, totiž Křivosúda, Viecemila a Jindřicha, stěti jest kázal. A když tak ty jisté hubence tú poslední záhubú zhubili a pobili, ihned v tu dobu jako diábel přinese onoho Božka kaplana, jenž ihned na tom miestě byl pochycen a v žalář vsazen.
Stalo se jest tuto dřéve řečeného léta měsíce června, téhož vše léta, ihned skuoro Břecislavovi, synu Kunrátovu, jakž již pověděno, k přikázaní Soběslavovu pro ten jistý nectný skutek oči jsú vylúpeny ohavně.
Téhož také léta Vratislav, syn Oldřichuov, z vězení jest puštěn.
Druhého pak potom léta Soběslav, kníže Království českého, Střiebro, to jisté město, jest udělal. Také podlé jedné vody, jížto Nisa řiekají, udělal jest město Zhořelec, Gerlic řečené, ješto dřéve před tím Drebnov slul.
Toho léta také Menhart, biskup pražský, z Jeruzaléma se jest vrátil, a takž pro to jisté narčení, jímžto narčen byl, mohúčskému arcibiskupu a pomberskému biskupu dán jest v moc, aby oni, zeptajíce se té věci, i sněli tu vinu s něho.
Léta Božího tisícého sto XXXII., když král Lotarius v Pamberce dvuor velmi veliký učinil, tu jest také kníže Soběslav byl. Toho také času sv. Gothart u fuldenském kostele stkvěl se jest totiž příbytkem svým. Když pak král Lotarius do Říma se zdvihl, poslal jest Soběslav Jaromíra, syna Bořivojova, kterýžto Bořivoj byl jest Vratislavuov syn, prvního krále českého, se třmi sty výborného rytieřstva na pomoc jemu. Vratislav pak téhož léta, syn Oldřichuov, dřéve jmenovaného, pojal jest dceru krále římského tak řečeného.
Téhož také léta Soběslav s svými lidmi zapudil jest
